Neviditelné jizvy

recenze

9. listopad (2021) / Kikina182
Neviditelné jizvy
Devátého listopadu před dvěma lety Fallon uvízla v požáru, který na ní zanechal hluboké jizvy. Od té chvíle už nebylo nic jako dřív. Její život, kariéra ani vztah s otcem. Tento den byl pro ni každý rok děsivou připomínkou a tak by ho nejraději vymazal z kalendáře. Až do chvíle, kdy potkala Bena a strávila s ním příjemný devátý listopad.

Ben v ní zanechal pocit, že i přes svoje jizvy je pořád krásná a může dělat cokoli, co si umane. A ten jeden den stačil, aby k sobě ti dva pocítili přitažlivost. Ale nevyměnili si čísla a rozhodli se, že si dají čas, aby skutečně zjistili, co od života chtějí a jestli chtějí být spolu. Zároveň se domluvili, že se následujících pět let setkají vždy devátého listopadu a stráví spolu pouze tenhle den.

Kniha je napsaná v ich-formě a střídají se v ní pohledy Fallon a Bena. Autorka tak čtenáři poskytuje možnost nahlédnout do myšlenek a emocí hlavních hrdinů, ale zároveň je se slovy opatrná, díky čemuž neprozradí o jejich životě nic dřív, než skutečně nastane ten pravý čas.

Autorka má skvělý styl psaní, o čemž jsem se přesvědčila už u jejích dřívějších knih a tahle mi to jen potvrdila. V momentě, kdy jsem začala číst, mě příběh pohltil a já jsem se nemohla odtrhnout. Colleen Hoover píše poutavě, upřímně a umí skrz svá slova ve čtenáři vyvolat emoce, což je v kombinaci s jejími náměty recept na dokonalou knihu.

Není to jen autorčin styl psaní, co mě okamžitě chytlo, ale i samotný příběh. Svým způsobem se jedná o neskutečně jednoduchý námět, který je s různými obměnami občas používán jak v knihách, tak ve filmech, ale ona tomuto tématu dokázala vdechnout úplně jiný rozměr.

Je to neskutečně emotivní příběh, který vypráví o životě. Je o lásce, přátelství, rodině, sebepoznání, tragédii, uzdravení, odpuštění, nahodilosti života, špatných a dobrých rozhodnutí a asi tak milionu dalších věcí. Občas je to jak vystřiženo z románu a jindy to působí až neskutečně, ale dohromady to všechno dává jeden úžasný příběh, který působí reálně a je neskutečně silný.

Stejně jako příběh bych popsala i postavy. Autorka odhalila čtenáři každou jejich část, dala možnost nahlédnout přímo do jejich duší a skutečně se s nimi spojit. Jistě, občas působí naivně, jindy se schovají bláznivě. Ale všechno to působí neskutečně reálně a k příběhu se to perfektně hodí. Působí zkrátka jako lidi, kteří nějací jsou, ale někdy se chovají bláznivě a nelogicky. Všechno to jen podporuje genialitu tohoto příběhu a zároveň propojuje čtenáře s postavami ještě víc.

Od Colleen Hoover jsem četla všechny knihy s výjimkou dvou. Každý z těch příběhů byl špičkový a zanechal toho ve mně hodně. Vždycky jsem ale říkala, že nejlepší je a vždycky bude kniha Bez naděje, kterou jsem od ní přečetla jako první a navždy se vryla do mého srdce. Ale kniha 9. listopad je ještě mnohem lepší. Jedná se o perfektní příběh, který toho ve mně zanechal strašně moc a od teď se u mě vždycky bude dělit o první příčku s knihou Bez naděje.

Pokud máte autorku rádi, tak si tuhle knihu rozhodně nemůžete nechat ujít. Je opravdu úžasná. A pokud jste náhodou nic od autorky nečetli nebo se jí dokonce vyhýbali, a přesto se nebráníte romantickým příběhům, které jsou ale mnohem víc, tak to risknete a dejte 9. listopadu šanci, protože tahle kniha si to zaslouží.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.

Komentáře (0)

kniha 9. listopad recenze