Nepolapitelný vévoda

recenze

Vévoda a já (2021) / Kikina182
Nepolapitelný vévoda
Simon Basset, vévoda z Hastingsu, je nejvyhledávanějším svobodným mládencem. Všechny neprovdané dámy a jejich matky se ho snaží dostat do chomoutu se svými dcerami. Jenže Simon se rozhodně nemá v plánu ženit. Naproti tomu Daphne Bridgertonová by se vdala ráda. Sní o své vlastní domácnosti a rodině. Jenže všichni svobodní mládenci v ní vidí kamarádku a nikoli ženu, kterou by chtěli pojmout za manželku.

Simon brzy najde řešení obou jejich problémů. Předstírají vzájemnou náklonnost, díky čemuž vévodu nenahání davy dívek a jejich matek a Daphne vypadá v očích svobodných mužů žádoucí. Brzy se však předstíraná náklonnost změní v něco víc a je jen na nich, aby s tím něco udělali.

Každá kapitola příběhu začíná úryvkem ze Společenských novin lady Whistledownové. Ten je od ostatního textu oddělen kurzívou a je psán způsobem typickým pro bulvární články. Úryvky oživují každou kapitolu a zároveň lehce uvádí čtenáře do děje.

Samotné kapitoly jsou psány v er-formě a vyprávějí o tom, co se děje v životě hlavních hrdinů, Simona a Daphne. Do knihy jsme se začetla v podstatě okamžitě. Julia Quinn má lehký a čtivý styl psaní. První díl série Bridgertonovi neobsahuje žádné sáhodlouhé popisy ani podrobné vhledy do myslí postav, ale i tak se autorce skvěle daří perfektně vystihnout atmosféru a přenést čtenáře do příběhu.

Vévoda a já se řadí mezi romány pro ženy. Je to tedy spíše odpočinková četba na odreagování, kde čtenář už od samotného začátku ví, jaký konec má očekávat. Nedá se o knize říct, že by pracovala s originálním námětem nebo motiv originálně rozpracovávala. Ale to v případě tohoto typu knihy určitě není na škodu.

I když čtenář ví, co má od knihy očekávat, tak autorka dokáže tu cestu, která k předpokládanému výsledku vede, popsat opravdu zajímavě, tak aby si ji čtenář užil i když ví, kam to celé spěje. Navíc je řada scén opravdu jedinečná a v knize nechybí ani dávka humoru.

Příběh je logický a krásně plyne. Občas se sice objeví situace, které čtenářům, jako lidem z 21. století, mohou přijít absurdní, ale když se nad nimi přemýšlí v kontextu doby, ve které se příběh odehrává, dávají smysl.

Autorka se v knize věnuje důkladně pouze hlavním hrdinům. Simona a Daphne popisuje do detailu, jak z hlediska vnitřní tak vnější charakteristiky. Ale většinou jejich popis zprostředkovává čtenáři prostřednictvím nějakých událostí a v menšině případů skutečně využívá popis jako takový.

K představení vedlejších postav už byl využit především popis jako takový. Ale jejich popis byl opravdu okrajový, protože ačkoliv hrály v příběhu různě důležité role, pro žádnou z nich nebylo v tomto případě třeba detailnějšího popisu, hlavně z hlediska vnitřní charakteristiky. Knize to nijak neuškodilo, naopak to umožnilo soustředit se na hlavní protagonisty.

Od knihy Vévoda a já jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Je to příjemná odpočinková knížka, kde na čtenáře nečekají složité zvraty ani nemilá překvapení. Je to přesně ten druh četby, u kterého si člověk krásně odpočine a přenese se ze svého obývacího pokoje úplně do jiné doby. Je to krásná knížka a za mě jedna z nejlepších, co jsem v tomto žánru četla. Určitě moc doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst krásný milostný příběh a na nic nemyslet.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Ikar.

Komentáře (1)

kniha Vévoda a já recenze

Jarka_rybář
09.04.2021

Souhlas. Knížku znám a je super. Jen ta filmová obálka - nedobový hnus.