Neobyčejně obyčejný příběh jednoho neobyčejně obyčejného středoškoláka

recenze

Ten, kdo stojí v koutě (2012) / Deny el Infian (471 views)
Neobyčejně obyčejný příběh jednoho neobyčejně obyčejného středoškoláka
Charlie touží po tom, aby ho někdo poslouchal, ale zároveň nevěděl, kým je. Proto se rozhodne psát dopisy cizímu člověku, protože o něm slyšel, že se na párty nevyspí s holkou, jen proto, že by mohl. Nevíme kdo Charlie skutečně je a komu píše, jediné co víme, jsou slova, která Charlie napsal. Slova, kterými vypravuje o svém prvním roku na střední škole.

Zprvu mi Charlie přišel poněkud dětinský a ubrečený, avšak líbilo se mi a přišlo mi rozkošné, jak se díval na svět nezkaženýma dětskýma očima, tak, jak to lidé v jeho už moc často nedělají. Charlie totiž o věcech a lidech kolem přemýšlel a to více, než je zvykem. Avšak i tak jsem se po těch prvních pár stránkách bála, že se mi knížka nebude líbit tak moc, jak jsem očekávala. A hned na začátku vám řeknu, že jsem se obávala zbytečně, protože se mi líbila.

"A co tvoje oblíbená kniha?"
"Na prahu ráje od F. Scotta Fitzgeralda."
"Proč?"


Uběhlo několik stran a já si zničehonic uvědomila, že už mi Charlie nepřijde ani dětinský, ani ubrečený a že jeho a jeho pohled na svět neskutečně žeru a hlavně, kolik emocí ve mně čtení vyvolává. Charlie je tak pozitivní, chytrý a zkrátka kouzelný, je úžasné kolik má myšlenek a jak moc myslí na lidi kolem sebe, jak moc ho zajímají. Ale rozhodně není dokonalý a vlastně pozoruje ostatní a dbá na jejich štěstí snad i víc než by měl. Také je možná trochu podivínský a někomu zkrátka může připadat trochu divnej, ale myslím, že on sám si to uvědomuje. Rozhodně není člověkem, jakého potkáte na každém rohu. On je totiž nepopiratelně výjimečný.

„Cítím se nekonečně.“

A nejen hlavní hrdina je skvělou postavou, všechny postavy v knize jsou tak neskutečně barevné a reálné, že zkrátka nejde je nezbožňovat.

Na tomhle typu knih mám ráda to, že zkrátka nedokážete předvídat děj a ani se o to moc nesnažíte, prostě se jen necháváte unášet proudem událostí a jste spokojení. Protože stejně jako nedokážete předvídat, co stane ve vašem životě zítra nebo a týdne, s kým se budete bavit a s kým se pohádáte a co kde budete dělat, tak nedokážete hádat, co se bude tít v životě Charlieho. Pozorujete totiž skutečně neobyčejně obyčejný život neobyčejně obyčejného teenagera na střední škole. A přesto je ta kniha skvělá. A v tom tkví to kouzlo.

„A nebe bylo průzračně tiché a já jsem si připadal maličký.“

Ze všech dopisů, které Charlie píše neznámému adresátovi, Charlie doslova dýchá. V každém slovu, v každém písmenku se odráží on sám a to je podle mě ten vrchol schopností psát. Psát tak, jako by to bylo skutečně, jako by hlavní hrdina skutečně existoval a všechno tohle vyprávěl. Jednou věcí totiž je vymyslet skvělý charakter, druhou ale je dokázat psát tak, aby čtenář věřil, že to vše je z pohledu onoho hrdiny. (Něco jiného pak samozřejmě je, pokud je příběh psán z třetí osoby, že.)

Celá tahle kniha má ještě jeden kladný bod, to co Charlie píše, nás nutí se zamýšlet nad jeho slovy a ukazuje nám věci, kterých si sami moc nevšímáme a přitom bychom měli.

„I když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme.“

Nevím co říct víc, než jen, že jsem si tohle dílo skutečně zamilovala a Charlie mi přirostl k srdci tak moc, jak jen to je možné, více než kterákoliv jiná knižní postava. Zkrátka ho miluju i se všemi jeho klady i zápory, s celou jeho minulostí, současností i budoucností, ale nemiluji ho tak, jako jiné knižní hrdiny, ne jeho miluju docela jinak. Takovým denyskoidním a nekonečným způsobem řekla bych (a kdo četl, určitě pochopí, na co narážím). Už teď se těším, až si tuhle knihu znovu přečtu, což prostě nepochybně udělám, a budu se do ní znovu a znovu zamilovávat. Vážně je nutné, abych po tom všem, ještě říkala, kolik hvězd ode mě tahle kniha získává?

Komentáře (0)

kniha Ten, kdo stojí v koutě recenze