Nekonečná touha vědět více

recenze

Sejdeme se v nekonečnu (1980) / katy238
Nekonečná touha vědět více
Mám ráda autory knih, kteří jsou experti ve svém oboru a přitom berou ohledy na slabší čtenáře, tj. i fyzikální analfabety, kterým trpělivě vysvětlují, jak funguje okolní svět a nebojí se to několikrát zopakovat i za cenu nechápavého pohledu. A protože jsou to autoři knih, ta jsou těchto pohledu ušetřeni. Ale jejich knihy je možné číst tak dlouho, než se žárovička nad hlavou rozsvítí.

Jedním z těchto báječných autorů je i Jiří Grygar, významný český vědec na poli mnoha oborů, které nikdy nepochopím, ale bez kterých by nebyl život tak pohodlný ani snadný a rozhodně ne tak zábavný. K tomu nám pomohl kosmický výzkum, který se snaží pochopit fungování těles a jevu mimo naší přátelskou matičku Zemi. Jenže nelze využívat pouze plody něčí práce a je ještě lepší vědět, jak co funguje.

A právě zkoumání vesmíru, černých děr, planet, našeho Měsíce i dalších důležitých jevů a pochodů je ústředním tématem tenké a u nás již notně ošahané knížečky. Při čtení je nutné podívat se na datum vydání a uvědomit si, jak moc již výzkum pokročil, co všechno významného se od té doby stalo a kolik sond již stihlo proletět naši sluneční soustavou, vydat se dál do ukončena a zanechat za sebou nepřeberné množství úžasných snímků. Hubbleův vesmírný dalekohled již také ukázal vesmír z úhlů pohledu, o jakých si autor knihy mohl nechat jen zdát, je však pravdou, že progres ve vesmírném vědění a jejich objevů již nastiňuje, ovšem svázán okovy doby. V roce 1980 se jistě o dalším postupu mluvilo, ale ne všude a nikdo ještě netušil, jak daleko se můžeme prostřednictvím sond a dalekohledů dostat.

O to působivější je právě autorovo vyprávění o jevech, které byly identifkovány a popsány tehdejšími dostupnými prostředky. Sice to samozřejmě nebyla doba kamenná, ale vědci na poli zkoumání vesmíru neměli možnosti jako dnes. Některé jevy jsou vysvětleny teoriemi, jaké jsou již překonány, jiné však stále platí.

Text je podán velmi jednoduše a doprovázen ilustracemi s jemným humorem. Doprovodné fotografie patří také do své doby a dnes se již na některými snímky lze pousmát. I tak zde čtenář nalezne stále platná vysvětlení jevů fyzikálních i jiných a všímavější naleznou v textu i náznaky humoru a nadsázky. Nenásilným způsobem tak autor proniká k zájemci o vědění z prostředí vakua a kvasarů a odpouští si suchopárná kázání o tehdy aktuálních tezích. Naopak.

Jako fyzikálního analfabeta si mě tak získal a na cestě za planetami, černými dírami a vesmírem se cítím zase trochu jistěji. Pokud tedy máte v okolí malého či většího zájemce o objevování vesmíru, jeho tajemství a dalších zajímavostí, určitě sáhněte po knize Jiřího Grygara. I když je nutné hlídat si aktuálnost informací, čeká zájemce o vědění příjemný čtenářský zážitek.

Protože jestli lidská blbost je nekonečná, její protipól je nekonečná touha po vědění. A tu je dobré podpořit vždy.

Komentáře (0)

kniha Sejdeme se v nekonečnu recenze