Nejlepší kniha Aleny Mornštajnové?

recenze

Knihy od Aleny Mornštajnové jsou pro mě auto-read > to znamená, že je chci číst automaticky, aniž bych si zjišťovala, o čem jsou. Měla jsem to tak i s Lesem v domě. Nezajímalo mě, o čem bude, chtěla jsem se nechat překvapit, stačila mi ta naaaaadherná obálka a tušila jsem, že to bude dle mého gusta.

Jenže než jsem stačila knihu otevřít, semlela se ta obrovská kauza a totálně mě znechutila... Protože mimo jiné prozradila, o čem kniha bude. Já jsem to samozřejmě vědět nechtěla, ale co hůř, zjistila jsem, že je to téma, které nemusím a vyhýbám se mu... A tak jsem se pochopitelně bála.

On ten námět vlastně zase tak originální není > spoiler > dost mi připomněl knihu od Petry Dvořákové (tu nejznámější a nejútlejší a všemi milovanou). Ale tak, jako mi Vrány extrémně nesedly, tak moc mi Les v domě sedl. Protože veškerá podobnost mezi oběma knihami opravdu končí tím námětem. > konec spoileru >

Paní Mornštajnová jako by mi to psala přímo na míru. Tento styl mi neskutečně vyhovuje! Píše citlivě, jde do hloubky, používá skvěle symboliku a i nehezká témata umí podat něžně. Vlastně jsem to tak s jejími knihami neměla vždy, ale už v knize Tiché roky sklouzla k psychologickému, komornímu, rodinnému dramatu...a v Lese v domě to ještě vylepšila. V této poloze mi sedí nejvíce a pro mě je proto Les v domě NEJLEPŠÍ KNIHOU OD ALENY MORNŠTAJNOVÉ
A nejen to, troufám si tvrdit, že nic lepšího jsem letos ještě nečetla!

Příběh sice nebyl líbivý, ba naopak. Postav mi bylo až příliš líto nebo jsem je až příliš nenáviděla (a i hlavní hrdinka mě jednou neskutečně nas*ala), ale způsob, jakým je to podané, mě dostal.

Alena Mornštajnová mě sice neumí rozbrečet, i tak se mnou ale dokáže slušně zamávat.

Za zaslání knihy moooc děkuji nakladatelství Host. Vážím si toho!

Komentáře (0)