Zmije a křídla noci

recenze

Tak to vypadá, že jsem si dala fantasy březen, ale musím říct, že to bylo naprosto neplánované... Fantasy jsem nečetla víc jak půl roku a teď jsem si dala dvě skoro hned po sobě a pozor, na další už se chystám.

Nečekala bych, že mě to ještě po třicítce bude bavit :) takže jsem je ani moc nevyhledávala... Tak třeba Zmije a křídla noci mě zprvu vůbec nezaujala, TBH. Narazila jsem na ni poprvé, podruhé...a nic.
Jenže ty nadšené recenze se dostaly až přes mou bariéru a já jsem si řekla, že to teda zkusím.

A musím říct, že jsem si na začátku hoooodně vtloukala do hlavy, že okřídlení upíři jsou totální magořina a číst love story mezi něčím takovým a lidskou holkou mě vlastně nebere. Myslíte, že mi to vydrželo?

Tahle kniha je opravdu příběhem lidské holky Oraye, která v dětství přišla o rodinu a adoptoval si ji sám upíří král Vincent. Vyrostla v jeho domě a pod jeho výcvikem. Čeká ji totiž legendární smrtící turnaj s ostatními upíry, který musí Oraya vyhrát, aby dokázala, že pro ně není jen kořistí, ale obávanou konkurencí. Musí ho vyhrát, aby si splnila sen.

Tahle kniha bývá hodně přirovnávána k Hunger Games a dává to smysl, já ale po celou dobu čtení měla před očima sérii Skleněný trůn. Takže za mě je to takový mix HG, Trůnu a pro mě nespecifikovatelné upířiny, protože já jsem jich moc nenačetla...
A navzdory očekávání mě to moc bavilo, jen bych si přála mít na knihu více času... Pokud se totiž nemůžu na čtení soustředit na 100% , není to pak ono... bohužel ale i bohudík se mi toho v osobním životě děje teď tolik, že je to na úkor čtení a tuším, že bych hodnotila ještě líp, kdybych neměla tolik starostí...
.
Za knihu k recenzi moooc děkuji @humbook_blogeri!

Komentáře (0)