Neil Cross: Posedlost

recenze

Brilantní vyšetřovatel. V dnešní době oblíbená postava mnohých detektivek, především severského původu. S podobným cejchem přichází i John Luther, ústřední postava britského televizního seriálu z prostředí londýnské kriminálky. Seriál se těší velké divácké oblibe - jak si ale John Luther povede v literárním souboji? Čtenář detektivních trillerů má v posledních měsících opravdu z čeho vybírat a možná právě včas se do záplavy krimi příběhů ze severu vloudil jeden odjinud.

Detektivové, ať už seriáloví nebo literární (a věřím, že i ti skuteční), jsou veskrze workoholici. Jak jinak by to dotáhli mezi špičku svého oboru? Jinak tomu není ani v případě Johna Luthera. Stejně jako jeho kolegové z jiných kriminálek po celém světě i Luther má problémy v osobním životě. A stejně jako v jiných městech, evropských metropolích, na odlehlých skandinávských ostrovech či v úplně obyčejných středně velkých městech, jakých jsou po světě miliony, se dějí hrůzné vraždy. V čem je tedy Posedlost jiná?

John Luther je černoch. John Luther je drsňák. John Luther je cíťa. Posedlost je drsná. Posedlost má spád. Posedlost prýští napětím. Posedlost dělá čtenáře posedlými. Posedlými čtením, posedlými dopadením pachatele, posedlými přemýšlením.

Čtenáři neznalí seriálové verze se nemusejí obávat, že se v příběhu nebudou orientovat - děj se odehrává před samým začátkem seriálu - a troufám si tvrdit, že oproti televizním divákům budou ve výhodě. Knihu si užijí bez pocitu, že už přece vědí, jak to dopadne s tou či onou postavou v budoucnosti, a mohou se těšit na další díly zamýšlené série.

Neil Cross je bezesporu vynikajícím scénáristou a na knize je to hodně vidět. Zatímco (troufám si říct) většina knih podobného žánru staví na čtivých popisech, ze kterých čtenář dostane maximum informací, u Posedlosti jsou to dialogy, které na čtenáře působí nejvíc a prostřednictvím kterých si Luther čtenáře poměrně snadno podmaní.

Za zaslání recenzního výtisku děkuji nakladatelství MOBA.

Komentáře (0)