\\\"Ne všechny jizvy jsou viditelné pouhým okem.\\\"

recenze

Temné a osamělé prokletí (2019) / KatChiss
\\\"Ne všechny jizvy jsou viditelné pouhým okem.\\\"
Už jsem přestala počítat, kolik retellingů na příběh Krásky a zvířete u nás vyšlo. Je to má oblíbená pohádka, a tak je asi jasné, že si chci přečíst co nejvíce podob tohoto příběhu. Na Temné a osamělé prokletí jsem slyšela a četla samou chválu, takže asi nebude překvapením, že jsem měla velká očekávání.

\"Ta holka bude pryč a období zase začne. Bude mi čerstvých osmnáct. Už po tří sté dvacáté sedmé.\" - str. 12

Jsem ráda, že obálka je původní, jelikož je krásná a k příběhu náramně sedí. Tmavé pozadí a detailní trny. Na začátku knihy je obsažena mapa území, ze kterého pochází princ. Vyprávění je v ich-formě a střídají se dvě postavy. Kniha celkem obsahuje 59 kapitol, epilog, poznámku autorky a poděkování.

První věcí, o které bych chtěla mluvit, je právě střídání ve vyprávění. Někdo dává přednost ich-formě někdo er-formě. Já mám raději, když je vyprávění v první osobě tehdy, když vypráví jedna osoba. Ve třetí osobě tehdy, když se osoby ve vyprávění střídají. Proto mi styl v tomto případě příliš nevyhovuje a v některých případech se splet i vypravěč, jelikož použil ženskou koncovku, i když vyprávěl muž.

\"Co je to za příšeru? … Pokaždé jiná. Ale vždycky strašná. … Jak jiná? … Někdy je to obrovské zvíře s rohy a tesáky, jindy zase plaz s drápy ostrými jako nože. A když je nejhůř, má i křídla.\" - str. 97

Přesuneme se k místu děje a postavám. Příběh se odehrává na dvou místech. Prvním městem je Washington v 21. století, kde žije ženská hlavní postava, Harper. Dívka má mozkovou obrnu, která postihla jednu její nohu, na kterou nemůže došlápnout, a proto kulhá. Harper je ovšem v tomto ohledu silná a nenechá se svou nemocí zastrašit, nebere ji jako slabost. Její otec obchodoval s drogami a někam se vypařil. Její matka je těžce nemocná, takže se o ni musí starat ona a její starší bratr Jake, který převzal odpovědnost za svého otce. Druhým místem děje je území Uhlíkov, kde žije princ Rhen (Lord Vincent Aldrhen, princ uhlíkovský, syn Brodericka, krále Východních Zemí). Jeho jediným společníkem je Grey, velitel královské gardy. Královská rodina zahynula spáry příšery, které se všichni bojí.

Jediná postava, která mi nějakým způsobem přirostla k srdci, byl Grey. Líbila se mi jeho věrnost a oddanost princi. Sloužil mu a plnil rozkazy bez mrknutí oka, i když s nimi ne vždy souhlasil. Byl sice trochu suchar, ale měl srdce na správném místě. Princ Rhen byl dříve nafoukaný a arogantní. Nezajímal se o chod království ani o jeho občany. S příchodem (vlastně spíš únosem) Harper se mu začínaly otevírat oči. Harper byla přes svůj handicap odhodlaná dostat se za každou cenu zpátky domů, ke své rodině. Prince nenáviděla a zapřísahala se, že se do něj nezamiluje.

\"Já se do tebe ale nezamiluju.\"
\"Nebudeš první.\" - str. 123

Už v tuto chvíli jsem věděla, že tomu tak nebude. Naivně jsem doufala, že bude tento příběh jiný, něčím originální. Ale to by nebyl opravdový příběh Krásky a zvířete. Nicméně jsem alespoň myslela, že princovu šarmu bude odolávat o trochu déle. Další postavou, která byla spíše vedlejší, byl Harpeřin bratr Jake, gay. Proti homosexuálům nic nemám (love is love), ale začíná mi vadit, jak jsou všude. Mám ráda LGBT příběhy, kde jsou takové postavy vyžadované. Do tohoto příběhu mi to však vůbec nesedělo. Přišlo mi to strašně vynucené a umělé.

\"Člověk nedostane věci jen proto, že je chce. To se většina lidí naučí nejpozději v šesti letech.\" - str. 183

Při čtení této knihy jsem si uvědomila, že mi nevyhovuje stránkování nahoře. Je to úplná prkotina a ani vlastně nevím, proč to tu zmiňuji, jelikož hodnocení knihy to nijak neovlivní, ale je to tu. Možná to dokazuje to, že jsem nebyla až tak ponořená do příběhu, že mě vyváděla z míry taková věc. Nicméně všimla jsem si také něčeho dalšího. Asi v druhé polovině knihy mi došlo, proč mám takový pocit, že už jsem něco podobného četla. Kniha mi totiž připomínala jiný retelling, Na lovu. Připomínala mi ho nejen příběhem, kdy dívka není ze zvířete ustrašená, ale snaží se mu utéct a bojovat, ale také stylem vyprávění, kdy se střídá pohled Krásky a zvířete. Tuto podobnost však omlouvám, jelikož není moc možností, jak tento pořád stejný příběh ozvláštnit, i když by se dalo určitě něco vymyslet, ne ale ve stylu vyprávění.

Originalita tohoto příběhu se skrývá v příšeře a princově prokletí. Nechci se tu o tom více rozepisovat, jelikož bych mohla prozradit něco důležitého.

\"Když se narodíme, máme buď šťastnou, nebo nešťastnou ruku. Ale i šťastná ruka může prohrát a nešťastná vyhrát - jde jen o to hrát s kartami, které nám rozdá osud. Rozhodnutí, kterým čelíme, nemusejí být ta, která chceme, ale pořád to jsou rozhodnutí.\" - str. 187

Tuto knížku bych doporučila všem, kteří mají rádi nesmrtelný příběh Krásky a zvířete a nejsou už otráveni všemi těmi předělávkami.

Komentáře (0)

kniha Temné a osamělé prokletí recenze