Návrat ztracených dětí

recenze

Noci běsů (2020) / Kikina182
Návrat ztracených dětí
Před dvanácti lety zmizely z vesnické školky za bílého dne čtyři děti. Byla to velká ztráta pro jejich rodiny, ale i pro ostatní občany vesnice. Ovšem jedna osoba to vnímala hůř než ostatní, Dora. Páté dítě, které ve školce zůstalo. Mnohokrát po ní ostatní lidé i ona sama chtěli odpovědi, co se ten den stalo, ale nemá nejmenší tušení, proč a kam její kamarádi zmizeli.

Přestože po dvanácti letech visí nad vesnicí stále temný stín této události, většina občanů to už překonala a děti považuje dávno za mrtvé. Až do jednoho dne, kdy se tři ze čtyř dětí najednou vrátily. Astrid, Tom a Sonja si ale nic nepamatují. Netuší, kde těch dvanáct let byli a co se s nimi za tu dobu dělo. Ale nejhorší je, že netuší, co se stalo s Maxem, dvojčetem Astrid. Netuší, proč se s nimi nevrátil domů.

Všichni se tak musí opět začlenit do domova, který je stejný a zároveň jiný než když jim bylo pět a získat si lidi, kteří jejich návrat po takové době rozhodně nepovažují za štěstí, ale spíše za smůlu. Především však musí přijít na to, co se stalo s Maxem a jestli je stále na živu.

Kniha je napsána v er-formě a vypráví události kolem několika osob, především Astrid, Toma a Dory. Moc se mi líbí, že příběh není podáván jednostranně, ale hned z několika pohledů, díky čemuž je komplexnější a zajímavější.
Ze začátku jsem měla problém se do knihy trochu začíst, ale řekla bych, že to bylo způsobeno spíše pomalejším rozjezdem příběhu než tím, že by bylo něco špatně se stylem psaní. Naopak ve chvíli, kdy jsem se dokázala vžít do příběhu se kniha četla už prakticky sama.

Kateřina Šardická to skvěle umí s popisy, především pak s popisy postav. Ty jsou v knize opravdu detailní, ale zároveň perfektně zapadají do příběhu a nijak z něho nevyčnívají. Postavy v knize Noci běsů mají hloubku a především po psychologické stránce jsou rozebrány opravdu perfektně.
I příběh je hodně silně psychologicky laděn, což je spolu s tím, že je inspirován slovanskou mytologií opravdu neobvyklá a originální kombinace, ale rozhodně ne špatná. Naopak to k sobě perfektně ladí a tvoří zajímavý podklad pro celou zápletku.

Noci běsů je hodně zvláštní knížka, ale v dobrém slova smyslu. V podstatě se vůbec nedá předvídat, co se stane v další kapitole natož na konci knihy, což zážitek ze čtení ještě násobí. A atmosféra knihy je opravdu neskutečná. Je lehce depresivní a strašidelná, ale v dobrém slova smyslu.

Jak už jsem říkala, že začátku jsem měla menší problém se do knihy začíst, ale po pár desítkách stránek jsem nedokázala přestat číst. Jedná se o opravdu napínavý příběh, který vás ze svých spárů nepustí, i když jsou dvě hodiny ráno a vy se po každém přečteném odstavci ohlížíte kolem sebe, protože čekáte, že na vás odněkud něco vyskočí.

Prvotina Kateřiny Šardické se mi moc líbila, ale Noci běsů ji mnohokrát předčily. Tahle kniha je tak podivná až je zkrátka nádherná. Je to něco tak nového a jedinečného, že to ani nejde pořádně popsat. Takže pokud vás kniha láká, určitě jí dejte šanci.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Fragment.

Komentáře (0)

kniha Noci běsů recenze