Naučit, nebo přeučit?

recenze

Citové pouto (2019) / RenataP
Naučit, nebo přeučit?
Z této knihy padají z růžového obláčku všichni, kdož věří v dokonalé ženy a dokonalé muže v krásných šatech a na bílých ořích. Ne, takoví opravdu nikdy nepřijedou a nikdy vám nevyhojí stará traumata. A také nikdy nikdo za nic nezaplatí a osud vám také nevrátí to, co vám kdysi vzal.
V zásadě lze říci, že teorie vztahového attachmentu, kterou se kniha zbývá, lze zkrátit jako fakt, že se v dětství (patrně) naučíme, jak vycházet s lidmi. Začneme se jich bát, nevěřit, vyhýbat se, nebo na nich lpět, chtít je mít dokonalé a vůbec nejlepší je, že často se tyto dva typy vzájemně přitahují. A o životní drama je postaráno.

Abych nebyla nespravedlivá, klidných a jistých typů také něco na světě je, ale rozhlédneme-li se kolem, jsou ty vyhýbaví a úzkostní zástupci mnohem víc vidět. A slyšet.
A o nich se točí všechny ty filmy a je si vybírají produkce do reality show.

Takže vážně přeučit? Ale jak?
Na to dávají autoři skvělý návod. Počítejte u této knihy s jistou drsností, rázností, S JEDNODUCHOSTÍ, která je někdy až příliš příkrá, ale tohle není omáčník, ale ryzí učebnice. Tabulky, shrnutí, souvislosti - všechno tu najdete velmi přehledně, omáčku si prosím domyslete.
I přesto má čtenář pocit, že v tom není sám, protože drtivá většina lidstva si nese nějaký ten vyhýbavý nebo úzkostný model a je rozhodně dobré, když si svůj vztahový typ uvědomíme.
Uvědomíme si, že vztah a naučený vztahový systém jsou dvě rozdílné věci.
A k tomu tu je spousta návodů, velká část knihy je také věnována umění komunikace mezi partnery. Dá se říci - že tu je úplně všechno.
A teprve až poté bych četla o mužích z Marsu a ženách z Venuše, protože nechcete-li se plácat v slepém naučení se něčeho, co "prostě tak je, protože chlap. Protože ženská"... ale pochopit ty principy, je Citové pouto ideální knihou.

Komentáře (0)

kniha Citové pouto recenze