Nakažlivá zábava

recenze

Pluli jste už někdy na trajektu? Já tuto radostnou událost zažila celkem nedávno a byly to dva úžasné dny bez možnosti se umýt, vyspat se a pořádně se najíst, kdy jsme se schovávali před početnými rodinami s dětmi a individuálními cestovateli s taškami plnými etnického jídla na špinavých sedacích soupravách všude po lodi. Druhý den jsme litovali, že jsme se nevybavili jídlem stejně… Každopádně jestli něco skutečně fungovalo, byly to bary všech možných druhů, které sdružovaly lidi, kteří chtěli rychle zapomenout, kde jsou. A že tu byli.

A přesně o tom je i hororová kniha s názvem Trajekt, kdy se parta cca 1 200 cestovatelů a pařmenů nalodí na už trochu přesluhující loď. Někteří s cílem doplout do některé z řídkých lodních zastávek, jiní jen aby se opili jako dogy. Baltic Charisma je totiž loď, jako mnoho jiných v Baltském moři, a to obří bar plný možností se levně opít, vyspat se s náhodnou známostí a vyfotit dost selfíček.

Posádka je za ty roky ustálená, každý však s sebou nese svůj osobní příběh a obří loď je i přes svůj povrchní účel existence pevným pojítkem mezi nimi. Sdílejí s ní svůj osud a obětují jí své sny. Tato plavba však není jako ty jiné.

Nalodí se totiž prapodivná dvojice, žena s dítětem. Oni jsou klíčem k dalším událostem, které změní svět, jak jej známe. Prokleté bytosti, nesoucí zkázu. A ta již brzy pohltí Baltic Charismu i s jejími cestujícími. A dle děsného plánu i s celým světem.

Trajekt nebude nejsilnější kniha v žánru hororu, jakou jste měli možnost si přečíst, dalo by se říct, že to bude i slabší konzumní zážitek. Atraktivní je hlavně svým prostředím. V české kotlině totiž trajekt není příliš běžným způsobem přepravy a v knize je atmosféra cesty popsaná velmi přesně. Sice se v tomto případě jedná o trajekt a účel cesty zřejmě běžnější severským zemím (nalodit se, opít se, poblít se a vylodit se v tom samém přístavu, z jakého se odplulo před 24 hodinami), nikoliv sprostá přeprava z jednoho místa do druhého, kdy je loď napůl celním úřadem, pokud jste však něco podobného zažili, neubráníte se při četbě srovnávání a bude pro Vás opravdu snadné dosadit si do knihy ten „svůj“ trajekt. Při případné další plavbě, pokud Vás kniha zaujme, si představy z knihy promítat i před sebou na jiné spolucestující.

Příběh je vyprávěn v třetí osobě z pohledu množství postav, ve kterých pro Vás bude těžší se orientovat. Prvních 100 stran jsem téměř přemýšlela nad obligátním bločkem s poznámkami, než jsem si řekla, že tolik aktivity zase příběhu nevěnuji. Navíc v dalších částech knihy se již postavy ustálí a některé vlivem hrůzných událostí na lodi i ubudou, o to je pak snazší se mezi nimi orientovat.

Kniha nešetří drastickými popisy i nechutnými detaily z běžného života. Kdo si šťourá co odkud nebo jak komu táhne z rozkroku, což mi činilo větší potíže, než popis střev visících z živých lidí či detailní zobrazení groteskních zlomenin. Zjevně to však dokresluje právě tu hororovou atmosféru a faktem zůstává, že i v televizním hororu nám tvůrci ukážou nějaký ten nechutný osobní detail ze života postav, proč by se tedy kniha měla držet zpátky. Není to však čtení pro slabší povahy. Místy je to totiž pěkný humus.

Kniha ukazuje dnes tolik oblíbený upírský žánr trochu jinak. Trochu… Na kilometry daleko od sexy kloučků s bledou pletí. Upíři v knize jsou hnusné a blbé bestie myslící jen na cizí obsah žil. Jen několik málo vyvolených, kteří byli za života tak zkažení nebo tak moc hodní, myslí jasně už brzy po své přeměně, ale těch je pomálu. Zbytek jen běhá po lodi, stříhá zuby, zabíjí nechutným způsobem a tím šíří své postižení na další. V příběhu však slovo upír moc nezazní, autor s ním šetří a hrozbu nechává pojmenovávat jednotlivými postavami dle jejich úvah, proto jsou označování za nakažené.

Čímž je kniha příznačná do dnešních dnů. Atmosféra strachu a nedůvěry mezi dosud nepokousanými při nejistotě, jak se nákaza šíří a iracionální strach ze smrtící hrozby má dnes trochu přesah ze stránek ke čtenáři…

Trajekt nebude patřit mezi hity. Děj by se dal napasovat do mnoha jiných kulis, byť na loď sedí tak nejlépe. Ovšem čtenáře neurazí a je to zajímavá odbočka do jiného prostředí a rozhodně je svěží ten trochu jiný pohled na upírské šílenství. Upíři vraždící svými zuby a ne sexualitou jsou dnes již příjemnou změnou oproti nedávno minulým časům, a i když se dnes už nad osudovým Stmíváním trochu setmělo, kniha je důkazem, že upírský žánr může být stále aktuální.

Neváhejte tedy nalodit se na Baltic Charismu a zažít poněkud neortodoxní zážitek od paluby přes vydýchané bary až po strojovnu s vraždícími monstry v zádech. Chlubit se tím nikde zřejmě nebudete, ale bude to změna. A ty jsou dneska potřeba více než kdy jindy.

Komentáře (0)