Naivní

recenze

Petr Grayson je na cestě v soukromém letadle za svým otcem. On, téměř patnáctiletý chlapec, pouze s pilotem. Přelétají nad Skalickými horami v USA, když dojde k letecké havárii a pilot je na místě mrtvý. Petr je nucen čelit drsné přírodě, což pro něj jako kluka z města, je poměrně obtížné. Vydá se po proudu potoka, který však dále tvoř řeku tak silnou a rozvodněnou, že je cesta nepřístupná. Už téměř zoufalý uvidí jelena. Ten se ho nebojí, ale někam jde. Petr ho sleduje až dojde ke srubu. Ve srubu je plno jídla a Petr uvažuje, že zde zůstane, když se najednou objeví Omar Picket, starý, mrzutý zlatokop, který v přírodě žije sám už padesát let. Vzhledem k tomu, že se blíží zima a jediná příjezdová cesta je řeka, která je sjízdná jen na jaře a v létě, zůstává Petr na cca 4 měsíce uvězněn v Omarově srubu. Ačkoliv Omar poskytl Petrovy všechny základní potřeby…střechu nad hlavou, jídlo, šactvo, nepanuje mezi nimi zprvu právě dobrá nálada. Omar je zvyklý na osamocený život v přírodě, navíc bojuje proti dřevařské společnosti, která holosečí devastuje panenskou přírodu. Nakonec se ti dva velmi sblíží a spřátelí. Omar jej učí vztahu k přírodě, naučí jej vařit a starat se sám o sebe. Při jedné ze svých vycházek, uvidí v potoce uvězněnou laň. Omar se rozhodne, že jí zachrání a v maru si sundá kabát a po ledu se doplazí k lani a vytáhne ji. Tato záchrana si ovšem vybere svou daň. Omar se nachladí, dostane zápal plic a umře. Petr přečká zimu a na jaře jej vysvobodí výprava spolu se senátorem, který hledá Omara, aby svědčil o důležitosti přírody proti dřevařské společnosti. Petr se nakonec rozhodne předat svědectví místo Omara a sdělit senátu v Bílém Domě, co ho Omar naučil. Vše dobře dopadne a příroda je zachráněna.
Je zde dopodrobna popsána krása přírody. Autor má k ní zřejmě osobní vztah. Námět se mi jeví jako velice zajímavý. Průběh děje však nikoliv. Připadá mi nepravděpodobné, že zálesák, který dokáže v drsné přírodě přežít padesát roků, udělá takovou hloupost, že neopatrně riskuje život kvůli lani. Další průběh je infantilní a zidealizovaný. Co se závěru týče, připadá mi přímo hloupý. Sotva patnáctiletý kluk nakráčí do Bílého Domu a staří senátoři se z něj posadí na zadek a budou ho poslouchat.
Na knize mě překvapilo, že již v sedmdesátých letech, kdy byla kniha napsána, se v USA zabývali environmentálními aspekty typu kácení lesů.

Komentáře (0)