Muži z Marsu, ženy z Venuše po 25 letech

recenze

Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše… Za poslední desetiletí prošly partnerské vztahy zemětřesením. Kudy vede dnešní cesta k trvalé partnerské lásce?

Američan John Gray je psycholog, vztahový poradce a také spisovatel. Roku 1992 vstoupil do širokého povědomí veřejnosti úspěšnou knihou Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Tento bestseller se stal zároveň jednou z nejprodávanějších knih devadesátých let. Od té doby napsal John Gray na dvě desítky dalších publikací věnujících se radám a tipům, jak pracovat na partnerských vztazích a lepší vzájemné komunikaci, které vyšly ve více než stovce zemí světa a byly přeloženy do pětačtyřiceti jazyků.

Jeho nejnovější autorský počin nese název Mars a Venuše: Vztahy v dnešním globálním světě a je jakousi revizí oné první slavné knihy. Protože od jejího vydání uplynulo už rovných 25 let, za něž se v naší společnosti přeměnilo mnohé, přepracoval i John Gray své teze. Jak v úvodí říká: „Svět se zásadním způsobem změnil a výrazně se to promítlo i do vztahů. Díky zrychlenému pracovnímu a životnímu tempu vzrostla míra stresu u mužů i žen. I dynamika vztahů prošla proměnou. Miliony žen nově vstoupily do pracovního procesu a muži převzali více povinností v domácnostech. V našich vztahových očekáváních nastal zásadní obrat. Dnes nám již k trvalé spokojenosti nestačí, co dřív. Muži i ženy se dožadují nového typu emocionální podpory, jež by byla opravdovější a zahrnovala by intimitu a sebevyjádření.“

Pryč jsou ty časy, kdy byla pro ženu samozřejmostí podřízenost a závislost na muži, a on zase sám na svých bedrech nesl zajištění celé rodiny.

John Gray tak hovoří na mnoha stranách o posunu partnerského vztahu z tradičního modelu s vymezenými rolemi do dnešního typu spřízněných duší. Zmiňuje, jaké klady to jednotlivcům přináší a jaké zápory se za tím schovávají. Do hlavní role staví emoční potřeby, a jejich závislost spojuje s množstvím mužských a ženských hormonů v těle. V prvé řadě testosteronu a estrogenu, a pak přirozeně i těch dalších. Ať už oxytocinu, progesteronu či jiných. Jejich nerovnováhu a nevyváženost pak označuje jako „viníka“ nejčastějších partnerských problémů.

Vztah spřízněných duší podporuje přirozené odhalování a projevování našich jedinečných osobností.

John Gray nabízí rady a tipy, jak se snažit docílit jejich optimálnější hladiny navzdory každodennímu shonu a povinnostem, jež se na nás valí ze všech stran. Prioritním tedy v jeho textu zůstává myšlenka, že každý jedinec v sobě nese mužskou a ženskou stránku osobnosti, jejichž poměr je neustále ovlivňován nejen okolními vlivy, tak i prostřednictvím nás samotných. Jako příklady uvádí zkušenosti ze své poradenské praxe i z vlastního osobního života. Zdůrazňuje potřebu a sílu „obyčejného“ objetí, naslouchání jeden druhému, volného času pro sebe samotného, či rozdíl mezi „výčitkou“ a „prosbou“.

Pochopení vzájemných rozdílů tak, aby nám dávaly smysl, je základem dobré komunikace.

John Gray hovoří velmi srozumitelným, ba přímo až polopatickým stylem. Nesčetněkrát se opakuje, zřejmě dle úsloví, že opakování je matkou moudrosti. Jeho rady v sobě mají velký kus selského rozumu. Jsou přesvědčivé a zdá se, že i praktikovatelné, byť sám autor na některé aspekty nahlíží poměrně zjednodušeně. Ať je to hormonální antikoncepce, či deprese a antidepresiva. Co naopak v knize schází, je nějaký „fígl“, pomocí něhož druhého partnera správně motivovat, aby si autorovu knihu alespoň přečetl a některé tipy si zkusil osvojit. John Gray rovnou předpokládá alespoň malou automatickou snahu obou partnerů.

Naslouchání bývá často považováno spíše za ženskou záležitost, ve skutečnosti ale posiluje mužskou stránku.

Celkově shrnuto - Ať už jste z Marsu nebo z Venuše, není rozhodně na škodu si tuto knihu přečíst. Minimálně „Marťanům“ přinese dobrý vhled do nitra „Venušanek“, a „Venušankám“ zase zajímavý pohled do hlavy a potřeb „Marťanů“. A to je dobrý základ - z toho už se dá vycházet a začít tak pracovat na sobě, na vztahu…na nás! :)

Komentáře (0)