Mrtví se přicházejí někdy rozloučit, Robert Poch
recenze
Mrtví se přicházejí někdy rozloučit: Soubor povídek z období let 2002-2007 (2007)
/ Lucy Sun
Krátké představení autora
Robert Poch je šumperský spisovatel. Jak uvádí novinky.cz „…do světa literatury vstoupil šumperský spisovatel Robert Poch v roce 2002 básnickou sbírkou Platinové barvy. Následně vydal knihy Mrtví se přicházejí někdy rozloučit (2007), Špinavá holka (2007), Ka-zajit (2015), Qinrai (2017), Stíny jeviště (2018) či Alláhovy děti (2019) …“
Já jen doplním, že v listopadu 2020 vyšla Pochovi kniha povídek Nyx v nakladatelství Naše vojsko a že vlastním nákladem v prosinci 2020 vydal pohádkovou fantasy Qinrai: Příběh kouzelnice díky finanční podpoře Olomouckého kraje.
Robert Poch za svou prvotinu Platinové barvy získal ocenění v soutěži Mělnický Pegas . Recenzi na oceněnou sbírku napsal pan Aleš Kauer .
Povídka Lidojedi se umístila na prvním místě v mezinárodní literární soutěži Sci-fi poviedka roku 2010 .
Nepravidelně přispíval krátkými literárními útvary do Šumperský a Jesenický deník a nepravidelně přispívá do nezávislého hororového časopisu Howard .
Poch přispěl i poezií do literárního časopisu Divoké víno . Ukázka poezie z Platinových barev a také grafik Daniely je na webu Nedělní chvilky s poezií .
Poch se věnuje také komponování hudby.
Povídkovou knihu Mrtví se přicházejí někdy rozloučit jsem legálně zakoupila ve formě elektronické knihy na webu alza.cz. Text trpí drobnými technickými nedostatky, například obálka a druhá strana mají jiný název, než je uveden na čtvrté straně a ISBN chybí tam, kde by mělo být, což je ale napraveno na poslední straně s drobnou chybkou, že ISBN není uvedeno jako úplně poslední.
Chybí číslování stránek atd.
Text jistě neprošel stylistickou, typografickou, technickou a ani předtiskovou korekturou, ale to je věc, kterou při druhém vydání lze snadno napravit.
Trochu o povídkách
Poch v podnadpisu upřesňuje, že se jedná o soubor povídek z let 2002 až 2007. Pak se tedy jedná o velmi ranou, a tedy ještě nevyzrálou tvorbu, přičemž o Pochově poezii z té doby takové tvrzení ale vůbec neplatí.
Kniha obsahuje devatenáct povídek psaných v er-formě. Vyskytuje se zde přímá řeč a vlivem vyprávění ve třetí osobě i košatější vnitřní řeč vševědoucího vypravěče, což nezapře Pochův literární kořen, jímž je beze sporu poezie. Pro mě je takové vyjadřování velmi zajímavé a činí pro mě tuto knihu svým způsobem i originální. A že jde o rané dílo začínajícího autora, překvapuje mne, že užívá hojně přídavných jmen ve správném tvaru a zejména pak sloves. Netrpí nešvarem všech začínajících autorů, a to nadužívání pomocných slůvek „jsem, byl, jeho, její, svůj, který, mě, mně…“ atd., a téměř se vyhýbá infinitivům a podstatná jména umí náležitě rozpohybovat slovesem. Již zde je patrný Pochův budoucí vývoj, jenž se naplno a musím podotknout, že výtečně rozvinul v povídkových knihách Alláhovy děti, a ještě lépe v titulu Nyx.
Pochův osobitý jazyk, je v povídkách knihy Mrtví se přicházejí někdy rozloučit, ještě plně nerozvinutý, ale již zde je možné vystopovat, že autor nejen že chce psát, ale umí rozvinout děj a myšlenku.
Časté užívání obrazů je důkazem Pochova básnického ducha, a především osobitého stylu. Uvedu příklady:
„…Evanida se vztyčila jako svíce a vznesla se až ke stropu a potom zvolna klesala dolů k zemi. Oheň uhasl a její tělo se rozzářilo fosforeskujícími paprsky modravého světla…“ Anebo jinde: „…Tišily se zvuky města… Nebe se zvolna chystalo vplout do noci… Dlouhé vlny jarního podvečera sebou přinesly vznášivým vzduchem vlhké mlhy… Umí slyšet ozvučené hlasy a melodie… Eugenie vzteky mlčela.“ Anebo také: „Skelný vzduch nad městečkem je prosycený chladným předjařím.“ V povídkách je takových básnických obrazů, jinotajů, náznaků, eufemismů ale i personifikací mnoho, ale ne tolik, aby působily nevhodně či přehnaně. Poch dokáže pracovat s přenesenými významy. Jeho abstraktní myšlení již v rané tvorbě je velmi výrazné. Například: „Svítilo slunce. Žhavé paprsky ozařovaly Anino mohutné břicho, jež zoufale trčelo daleko před sebe. Anna si pod třetí podbradek vložila housle. Ve smavé a odulé tváři zasněný výraz. Vyloudila první tóny. A vše živé náhle zmizelo z doslechu.“
Je vidno, že se autor při psaní minimálně jedné povídky v knize Mrtví se přicházejí někdy rozloučit v dobré víře inspiroval literaturou více méně překladovou, a to zejména anglosaskou. Což v české literatuře je celkem přirozené a běžné. Nechci zde uvádět pasáže z knih starších autorů zejména vědeckofantastické literatury to je nad rámec této recenze a zbytečné.
Inspirace povídky Hrůzný věštec jistě nezapře Pochův literární talent a ctižádostivost, ale také původní zdroj. Zde mne napadá souvislost například Pludkova románu Faraónův písař a Waltariho opusu Egypťan Sinuhet. Kafkovy povídky Proměna (Die Verwandlung) a Langelaanovy povídky Moucha a mohli bychom pokračovat do nekonečna.
Povídky Blinsett, Vyhaslý plamen houslí, Májová touha, Tichá malířka Sára, Tisíc dnů, Matně sametový povrch, Cizinec, Dotek, Vzduchoplavci nejsou uvedeny krátkou předmluvou kde autor naznačuje o co v povídce jde, což mi přišlo trochu ke škodě takový krátký prolog nabudí.
Moje hodnocení
Za sebe mohu říci, že Pochova raná tvorba netrpí neduhy současné české literární tvorby, podbízivostí, plytkostí jazyka i témat. Je k dobru šumperského spisovatele, že v jeho dalších knížkách co jsem četla nenacházím inspirace jinými.
Hodnotím sedmi body z deseti. Dala bych i víc, ale nebýt technických a korekturních chyb.
Závěr
Materiál na recenzi jsem čerpala především z knihy povídek Mrtví se přicházejí někdy rozloučit a také odpovědí autora na moje přímé dotazy zaslané emailem na základě diskusí, co se vedou na webu databáze knih a dále reakcí osoby pod nickem pan predseda, co má potřebu neustále upozorňovat na plagiátorství pana Pocha v uvedeném povídkovém souboru.
Ohledně plagiátorství si přečtěte knihu Kraď jako umělec anebo výklad Autorského zákona o pojmu volné dílo .
A ještě poznámka na závěr doufám, že ten, kdo napsal recenzi na databazeknih.cz si knihu zakoupil legálně jako já.
ZDROJE:
Spisovatel Robert Poch: Nejjistější jsem v poezii. Novinky.cz [online]. Praha, 2019 [cit. 2020-12-15]. Dostupné z:
Ocenění v literární soutěži Mělnický Pegas 2004 3. místo v kategorii D – publikující autoři
KAUER, Aleš. Robert Poch. Kulturní život Šumperka říjen 2008. 2008, 50, 1.
č. 7, červen 2013 a č. 13, prosinec 2014
Povídka Dotek
Povídka Metamorphosis
Povídka Marcel
Povídka Vyhaslý plamen houslí
KLEON, Austin. Kraď jako umělec: 10 věcí, které ti nikdo neřekl o kreativitě. V Brně: Jan Melvil, 2012. Briquet. ISBN 978-80-87270-36-3.
Výjimkou z tohoto pravidla jsou tzv. volná díla (tedy díla, u nichž uplynula doba trvání majetkových práv autorských a každý je může bez dalšího volně užít
Komentáře (18)
Přidat komentář
že je pan předseda duševně nemocný je mezi sousedy známá věc. on se ani nesnaží své onemocnění skrývat. lékař tyto informace nesděluje, pouze je potvrdil, což není nic proti zákonu ani dobrým mravům. že je pan predseda také hospitalizováný v psychiatrické nemocnici není nic tajného, je to veřejným tajemstvím.
Když je v recenzi zmíněna, cituji "(i)nspirace povídky Hrůzný věštec", proč podobná "inspirace" u povídky Matně sametový povrch zůstala zamlčena?
"Jednou z podstatných povinností, která je uložena každému zdravotnickému pracovníkovi, je udržení lékařského tajemství, tedy zachování mlčenlivosti o skutečnostech, se kterými se setkal ve výkonu svého zdravotnického povolání. Mlčenlivost lékaře či jiného zdravotního pracovníka musí být zachována jak o skutečnostech medicínského charakteru, tak o skutečnostech osobního života pacienta. Lékař a další zdravotnický personál není oprávněn šířit či poskytovat informace o diagnóze, léčebných postupech a rodinném či osobním životě."
https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A9ka%C5%99sk%C3%A9_tajemstv%C3%AD
o tom žádná pan predseda je duševně nemocný, má svého psychiatra, vím to a znám ho. On mi řekl taky o paskvilu Leningrad když jsem mu řekla o chování jeho pacienta na internetu. Prostě pan predseda Je nemocný. A nyní je hospitalizovaný na uzavřeném oddělení PL ...
Ad Lucy Sun:
Pokud je mé chování na Internetu problém, jak potom nazvat to Vaše? Neřízená střela? Naprostá katastrofa?
---
Říká Vám něco pojem projekce používaný v psychologii?
pan predseda se právě odkopal ale není problém jeho duševní onemocnění ale jeho chování na internetu. Psal deset let román Leningrad ale je to grafomanský paskvil. Taky se o něm ví že byl několikrát hospitalizován na uzavřeném oddělení psychiatrie a že na jeho vážné duševní onemocnění má a mělo vliv sociální prostředí.
Pane Pochu, pojďme chvíli hrát s odkrytými kartami.
Ví Vaše dcera, že tu děláte takovouhle ostudu pod uživatelským jménem, které by si leckdo mohl spojit s její osobou?
jak jsem již uvedla a znovu pravdivě uvádím důležitou informaci a to je ta, že pan predseda je duševně nemocný a občas pobývá v psychiatrických nemocnicích, odkud to vím? Nebylo těžké si ho dohledat, znám jeho ošetřujícího lékaře.
Dobře, pročetl jsem si pozorně určité pasáže Autorského zákona a zjistil jsem, že můj předchozí příspěvek obsahuje faktickou chybu (ta se ovšem týká mé poznámky, kterou defakto zneplatňuje).
Tak tedy cituji ze zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů:
"Volné dílo
§ 28
Dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího volně užít; ustanovení odstavce 2 a § 11 odst. 5 věty prvé tím není dotčeno."
"Trvání majetkových práv
§ 27
(1) Majetková práva trvají, pokud není dále stanoveno jinak, po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti.
...
(8) Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání."
(konec citací)
Jak vyplývá z odst. 8 §27 autorského zákona, oněch 70 let trvání majetkových práv se u děl H. P. Lovecrafta počítá až od 1. 1. 1938 (Lovecraft zemřel 15. 3. 1937). Po celou dobu roku 2007, kdy vyšla Pochova sbírka, stále ještě neuplynula doba trvání majetkových práv k Lovecraftovu dílu a tudíž se nejednalo o dílo, které by v roce 2007 mohl každý volně užít!
(Ona i ta Wikipedie uvádí informaci, která odpovídá zmíněnému odst. 8 §27, pouze jsem ji přehlédl. Je to moje chyba a nijak to v daném případě nesnižuje vhodnost užití Wikipedie jakožto zdroje informací pro argumentaci.)
Co k pojmu volné dílo uvádí Wikipedie:
"Volné dílo je takové autorské dílo, jehož majetková autorská práva nejsou chráněna. Nejčastějším případem volného díla je takové autorské dílo, u kterého již doba ochrany vypršela (tzn. např. uplynulo více než 70 let od smrti posledního autora) *.
...
Volné autorské dílo může každý volně využívat, pouze musí být dodrženy podmínky, že si nikdo nesmí osobovat autorství díla, využitím se nesmí snižovat hodnota díla a musí být uveden autor (je-li znám a je-li to obvyklé)."
https://cs.wikipedia.org/wiki/Voln%C3%A9_d%C3%ADlo
---
EDIT: (Následující poznámka obsahuje faktickou chybu, která ji činí neplatnou, vizte příspěvek výše. Za možné uvedení v omyl se omlouvám.)
*(Pozn. PP): 70 let od smrti Lovecrafta uplynulo v roce 2007, Pochova sbírka vyšla také v roce 2007, tudíž by podle zásady in dubio pro reo mělo být v tomto případě na originální znění(!) povídky pohlíženo jako na volné dílo. Jenže i překlad povídky je chráněn autorským zákonem, protože jde o tvůrčí činnost. K překladu do češtiny, z kterého Robert Poch evidentně ehm... čerpal, došlo v roce 1970, respektive v tomto roce vyšla poprvé přeložená povídka. Její překladatel, František Jungwirth alias J. F. Pícha-Stockinger, zemřel v roce 1997.
Napsala jsem to záměrně protože já vím že jste a protože znám Vašeho ošetřujícího lékaře.
Srovnávat dvojice děl Proměna (Kafka) + Moucha (Langelaan) a Hrůzný stařec (Lovecraft) + Hrůzný věštec (Poch) je podle mého názoru čirá demagogie.
Knihu Kraď jako umělec jsem nečetl, ale zde na DK má v popisku mimo jiné toto: "Teď jde o to, jak krást (tvořit) se ctí: tedy tak, abychom navzdory všem výpůjčkám přinesli něco nového a měli z výsledků naší práce radost."
Opakuji: "...PŘINESLI NĚCO NOVÉHO..."
Ještě k poznámce na závěr: doufáte správně. Já zas doufám, že se doučíte pravopis.