Moje studená válka - René Benda

recenze

Moje studená válka (2012) / Thanyss

Prvotina slovenského spisovatele, která se stala bestsellerem. Příběh z doby komunismu a současného New Yorku dokáže rozhodně zaujmout a čtenáře vtáhnout do děje. Přiznávám, že jsem se na tuto knihu velmi těšila a každý den jsem poctivě kontrolovala schránku, zda už mi tam neleží lístek s oznámením o vyzvednutí. A pak přišel den D a já si z pošty odnášela Moji studenou válku. Už sám název napovídá, že se nebude jednat o žádné veselé čtení a obálka, která mě mimochodem naprosto uchvátila, mrazivý pocit jen podtrhuje. Černobílá fotografie je pěkně zpracovaná a já jsem z toho chlapa měla pocit, že se s ním život moc nemazlí, ale on mu dokáže každou ránu pěstí vrátit a přitom jít se vztyčenou hlavou dál. Toliko k prvním dojmům z knihy. Dokázal však samotný příběh obstát? To už je jiná otázka. Tak se pojďme podívat, jak si René Benda jako spisovatel vede a zda se kniha oprávněně zařadila mezi bestsellery.
 
Československo, 80. léta minulého století. Vracíme se do doby světlých zítřků, kdy na nás bratrsky dohlíží SSSR, Kinder vajíčko si můžete koupit pouze v Tuzexu a plechovku od Coca-Coly si všichni schraňují a opatrují jako největší poklad. Ocitáme se zpět v zemi, kde nelegální přechod za hranice může skončit kulkou v hlavě. A právě pokusem o přechod státních hranic začínáme sledovat příběh jednoho obyčejného kluka z Bratislavy. Kniha je rozdělena do čtyřech částí, pojmenovaných podle hlavních postav – Linda, Tom, Sam a Silvie, přičemž dívčím partům je přiřazen podstatně menší prostor než těm mužským. Což ovšem neznamená, že by pro děj byly méně podstatné, předně prvně jmenovaná Linda. Poté, co mě autor vtáhnul do děje prostřednictvím dynamicky popsaného útěku za svobodou, nechal mě po pár stránkách na holičkách, aniž by nějak naznačil, co se stalo dál. Podařilo se to? Nebo jejich pokus zkrachoval? Tyhle myšlenky vám budou pěknou chvíli hlodat v hlavě, protože v Tomově části se vydáme na začátek a budeme sledovat, co hlavní hrdiny dovedlo až do Maďarska, ke studenému jezeru, na jehož druhém břehu leží Rakousko.
 
Tom nám zkráceně popíše svoje dětství, které postihla i emigrace blízkých členů rodiny. Zcela bez příkras je vidět tehdejší obraz doby, kdy otec odjel na služební cestu do ciziny a už se nikdy nevrátil. Za cenu odvrhnutí vlastní rodiny vyměnil komunistický režim za svobodný západ. I přes fatální okamžiky jsem se kolikrát neubránila smíchu nad Tomovými myšlenkami. Díky jeho vnitřním monologům jsem se do něj dokázala perfektně vcítit a i přes menší počet přímé řeči to ději nijak neubírá na kvalitě nebo čtivosti. A tak můžeme sledovat i Tomášovu naivitu, která je ovšem pochopitelná, zvláště v době, kdy menší vybočení z řady, špatně míněné slovo nebo nevyhovující příbuzensvo mohlo mít nedozírné následky na váš další život a režim se pečlivě staral o vtloukání ideálů do mladých hlav. I tak ale doufá, že když vystuduje vhodnou školu, splní si svůj sen a bude pracovat v Americe. Přestože je děj zpočátku vláčný, postupně nabírá na obrátkách. V jednu chvíli tu máme sice naivního, ale inteligentního kluka, z něhož se během okamžiku stává člověk silně zaujatý proti komunismu. Jenže protistátní akce se nevyplácí a zvlášť, když chcete pomoct disidentům. A tak se dostáváme k útěku přes hranice.
 
V Samově části se přesuneme do současného New Yorku. Tenhle chlápek sice nemusí řešit žádné posudky, prvomájové průvody, ani si nemusí dávat pozor na to, co kde říká, ale řeší zcela lidský problém: Je mi moje manželka nevěrná? Do toho autor pro osvěžení namíchal teroristický útok z 11. září, který funguje jako spouštěč. Vynervovaný otec od rodiny je konečně schopný jednat, jediné na čem záleží jsou děti, ty musí být v bezpečí. A aby toho nebylo málo, paralelně se vracíme k Tomášovi a jeho osudu po narušení státních hranic a opouštíme ho na sedadle tmavého volkswagenu s diplomatickou značkou.
 
I když se životy těchto dvou mužů odehrávají v jiném čase, na jiném kontinentě a za jiného státního zřízení, a třebaže by se mohly Samovy problémy zdát banální, oba bojují za to, na čem jim záleží – na své svobodě. Oba bojují, i když vyhlídky na budoucnost jsou nejisté. Bojují, i když ví, že přijdou o všechno. Utíkají, aby mohli žít dál. Tom a Sam mají společného mnohem víc než se na první pohled zdá.

Musím říct, knížka mi zůstane ležet v hlavě ještě hodně dlouho. Komunismus jsem nezažila, V New Yorku jsem nikdy nebyla, ale díky téhle knížce jsem mohla všechno zažít. Usadila jsem se v hlavách hlavních postav a dívala se na svět jejich očima. Tak se podle mě pozná dobrá knížka. A tou Moje studená válka rozhodně je.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---