Mohou mít nestvůry svědomí?

recenze

Tak jsem si říkala, že si odpočinu od detektivek a mrtvol a opět se mi to tak úplně nevyvedlo. Sice jsem opustila mnou, poslední dobou, oblíbený žánr thrillerů s rafinovanými zločiny, jen těch nebožtíků jsem se nějak nedokázala zbavit.

Klidně mě kamenujte, ale Jodi Picoult byla pro mě ještě donedávna zcela neznámá osoba. Podivným řízením osudu mi však padla do oka Vypravěčka. Kniha, které nemám, světe div se, prakticky co vytknout. Kniha, která ukrývá výjimečnou, pestrou a pečlivě sestavenou mozaiku příběhu, jež místy doslova bere dech.

Autorka si dala nelehký úkol, umně proplétá současnost s minulostí a to navíc z několika úhlů. Každý jednotlivý vypravěč vám nabídne na chvíli místo ve své hlavě a dá vám možnost proplouvat příběhem spolu s ním. Možná to zní složitě, velmi rychle však zjistíte, že klidně kloužete mezi jednotlivými aktéry, aniž byste zaznamenali přechod.

A o co vlastně jde? Seznamte se Sage, mladou pekařkou stranící se společnosti ostatních lidí. Aby nemusela na světlo světa vystavovat svůj zjizvený obličej, raději se ukrývá v kuchyni a peče chléb, briošky a rolky. Sama sebe přitom vidí podstatně hůř než její okolí. Navíc ji neustále pronásleduje pocit viny. A aby si ten život ještě o trochu víc zkomplikovala, je zamilovaná do ženatého muže.

Byl by to možná zajímavý milostný příběh, nebýt Josefa Webera, který se se Sage spřátelí. Ubohá žena však zpočátku netuší, co po ní milý a laskavý stařík bude chtít. Pan Weber chce zemřít. A chce, aby mu s tím Sage pomohla. Protože je to židovka. Protože Josef je bývalý nacista. Protože pracoval v Továrně na smrt.

To už začíná být hodně zajímavé, ale to pravé ořechové přijde až s Minkou – Sageinou babičkou. Stará paní totiž přežila holocaust a po spoustě let se rozhodla vyprávět svůj příběh.

Na místě přiznávám, že tahle část knihy je prostě nejlepší, jednoduše bomba. Tedy pokud máte dostatečně silný žaludek na četbu o hrůzách nacistických zvěrstev. Vypravěčka vám totiž naservíruje všechno. Bez zbytečného čančání a přikrašlování. Hutně a syrově. Nebojíte se? Pak zasedněte k tabuli, začínáme nosit na stůl!

Jako předkrm nabízíme pohled na situaci Židů na počátku války, jejich postupný přesun do ghett a srážení jejich důstojnosti na samé dno. Jako hlavní chod si dáme deportaci do vyhlazovacích táborů, stupňující se násilí na ulicích, bezdůvodné vraždění a zoufalství obětí. Specialitou šéfkuchaře je poté Osvětim, servírovaná zásadně značně ledová s typickou vůní spáleného masa. Pro dezert jsme zvolili pochod smrti.

Menu obsahuje tak osobité nuance, že si je budete pamatovat už zřejmě navždy – černý trh s chlebem, surovost nacistických vojáků, beznaděj židovského obyvatelstva, hrůza z deportace, lhostejnost k násilí, střelbě i vraždám.

Všechny dějové linie jsou výborně napsány. Plusem pro mě je i odlišení jednotlivých částí rozdílným fontem písma. A jako „roztomilou“ třešinkou na tomto dortu je příběh upíra, který by se dal vnímat i jako alegorie na válku, Židy a nacisty.

Bravo a tleskám. Takové knihy bych mohla číst prakticky neustále. Takové, které vyvolávají silné emoce, morální otázky a zároveň používají minulost jako varování pro budoucí generace.

Dají se zločiny promlčet? Dá se vražda člověka ospravedlnit? Kdy se lidská bytost mění v nestvůru? Mohou mít taková stvoření svědomí? A dá se jim vlastně vůbec odpustit?

---Kdybyste si měli sbalit do jednoho kufříku celý svůj život – nejen praktické věci, jako je oblečení, ale i vzpomínky na lidi, které jste ztratili, a na dívku, kterou jste kdysi byli – co byste si vzali?---

Komentáře (0)