Mlčící dívka

recenze

Má první kniha od čínsko-americké spisovatelky romantických a lékařských thrillerů je tu. Nevím čím to, ale vždycky jsem byla k dílům od Tess Gerritsenové odtažitá. Rozhodla jsem se, že přišel ten správný čas to pokořit a zkusit se do jedné pustit. Pro tuto chvíli je to Mlčící dívka.
Dle autorky je toto dílo její srdeční. Samotný příběh je inspirován rodinnými příběhy, které vypráví o dětství v Číně. Což je země plná historek o duších, tajemných místech a hlavně, což je důležité pro samotný děj, o chrabrém Opičím králi.
Hned na úvod jsme vrženi do stěžejní scény, která, ať v zákrytu, udává směr celému příběhu. Až po dočtení knihy jsem si uvědomila, jak je tato část všeříkající. Autorka čtenářům v celém ději mísí hned několik pohledů a několik prolínajících se příběhů. Je tu starý příběh, který se opět odkrývá a nabírá s sebou spoustu dalších nevyřešených zákoutí a případů. Přestože se autorka opírá o zážitky z Číny, tak dění celé knihy se odehrává z velké části v bostonské čínské čtvrti, kde máme možnost nahlédnout do tajů čínského bojového umění.
Hlavních hrdinů je v knize hned několik. Ač se autorka zaměřuje hlavně na sympatickou a tvrdohlavou Jane Rizzoliovou, tak máme možnost se dozvědět i něco více o záhadné patoložce Mauře Islesové či ostatních postavách, kterým je na můj vkus věnováno málo prostoru. Určitě by stálo za to odkrýt více případ právě Maury, který je pouze nakousnut, ale zásadně se nikam neposouvá. V několika momentech nám je dokonce poskytnut úhel pohledu i od další postavy, kterou je mistr bojového umění – si-fu.
Právě tyto dvě hlavní ženské postavy spolu s dalšími vyšetřují vraždu ženy, která je dostává až k několika letům starému případu amokového šílenství kuchaře, který vyvraždí celou restauraci a nakonec zastřelí i sám sebe. Ač by se zdálo, že v tomto případu je řešení jasné a srozumitelné, tak nyní se dozvídáme, že tomu je úplně jinak. Dostáváme se dokonce i k čínské mafii, která není evidentně až tak mocná, jak se zdá.
Celá kniha je psaná velice čtivou a napínavou formou, kdy není nouze o zvraty, překvapivé momenty a o záhadné vraždy. Autorka se opírá o aktuální problém ztrácejících se dětí, který se děje všude ve světě. Ve většině děl se autoři snaží, aby dobro zvítězilo nad zlem. Je to tak i u tohoto příběhu a ještě je vše dokresleno pro někoho smýšlenou bytostí - spravedlivým Opičím králem. Možná i proto se čtenářům může v průběhu čtení knihy zdát, že nás chce autorka zavést až k nadpřirozeným jevům a bytostem. Těžko uvěřitelné, že by byl normální člověk schopen takových činů. Do tohoto momentu by se hodilo životní moudro, které zní:

„Vidíme vždy to, co chceme sami vidět.“

Knihu hodnotím jako velice vydařenou. Možná mi na konci lehce připomínala světoznámé dílo od švédského autora, který se zabývá podobným tématem a má i podobný konec. Přesto jsem byla velice příjemně překvapena a v budoucnu se již nebudu ostýchat sáhnout opět po tomto žánru od stejné autorky.

Komentáře (0)