Mlčeti zlato (recenze slovenské verze knihy Mlčící pacientka)

recenze

Mlčící pacientka (2020) / katy238
Mlčeti zlato (recenze slovenské verze knihy Mlčící pacientka)
Už jste si někdy koupili impulzivně knihu v antikvariátu? A zapomněli na ni? Zřejmě ano, na tom je založena volnočasová aktivita většiny knihomolů. A půl roku nato, co jste si tu knihu koupili, se v jiném vydání stala vyhledávanou četbou? To už bude úzkoprofilovější. Mně se to stalo s knihou Tichá pacientka, kterou jsem si koupila za 20 korun v mém oblíbeném antikvariátu. Měla zajímavou anotaci, neotřelou obálku, jen jednu vadu. Byla slovensky. Po několika dnech úvah jsem ji za bezkonkurenční cenu sbalila k ostatním úlovkům, a dokud mi ji před několika dny kotě nevykoplo z knihovny, zapomněla na ni. Sebrala jsem ji ze země, a když jsem si opět přečetla anotaci, došlo mi, že knihu znám odjinud.

Byla to totiž ta samá kniha, po které na sociálních sítích šíleli někteří čtenáři a jejíž obálku před krátkou dobou na fotografiích novinek šířila nakladatelství. S pocitem zajímavé náhody jsem se dala do čtení.

Příběh vypráví z první osoby psychoterapeut Theo a z deníkových záznamů s odstupem času malířka Alice. Alice se dostala do systému psychiatrické péče vlivem svého novinářsky zajímavého činu, byla nalezena před mrtvolou svého manžela, jemuž přes tvář ustřelila zadní část hlavy a od svého zatčení až po hospitalizaci v nemocnici pro narušené pacienty nevyslovila jediné slovo. Je oříškem pro mnoho lékařů v oboru, kteří to nakonec vzdají a aby měli klid před jejími sebevražednými pokusy, pumpují do ní dávky antidepresiv, že by to složilo vola.

Jenže to není případ Thea, který se o Alici a její osud zajímá, navštíví výstavu s jejím posledním obrazem. Namalovala jej po smrti manžela v domácím vězení, podepsala jej jménem mytické Alcestis. Theo tuší za případem mnohem více, než co vydedukovali z výslechů policisté a co se psychiatři nesnaží ani zjistit. Nechá se tedy zaměstnat na klinice Grove, kde vidí svou cestou za Alicí a možnost přijít všemu na kloub.

Případ byl totiž uzavřen s řadou nesrovnalostí a z důvodu Alicina mlčení je neměl kdo vysvětlit. Její příbuzní se motají ve vlastních lžích a sebestřednosti a podezření z vykonání činu padá na příliš mnoho podezřelých. Minulost se začíná střetávat s přítomností a Theo musí vynaložit mnoho sil, aby dokázal klubko rozmotat a nalezl skutečné viníky.

Jenže vše je úplně jiné, než se zpočátku zdá…

Tichá, nebo také v českém vydání Mlčící, pacientka je velmi zajímavá kniha. Ze začátku jsem měla problém se začíst, Theo mi spíše lezl na nervy, ale po čase jsem s ním na stránkách knihy našla soulad a jeho úvahy, osobní tragédie i znovunalezená síla k dalšímu pátrání mě vtáhly do děje. Aliciny deníkové záznamy prostupují knihou jako zlatá nit v Minotaurově labyrintu a vedou čtenáře k jistotě, že kolem Alice se stahovala nebezpečná mračna, kterým nerozuměla, ale neměla ani šanci jim uniknout. Její od dětství nalomená psychika dostávala kopance celou dobu jejího života a osud k ní nebyl milostiv. Theo se proto vynořuje jako dávný zachránce, jež ji má vynést ze zásvětí k šanci na další život.

Theo však při svém pátrání odkrývá další a další hnusná fakta a najednou se stane mnohem sympatičtějším. Svými úvahami, empatií i silou čelit cizí tragédii s ochotou stále pomoci, v tváří tvář svým vlastním démonům. Jdete s ním po stezkách Aliciny minulosti a stále přemýšlíte, co se tenkrát v noci mohlo stát, když ji našli s podřezanými žilami v tmavém domě před svým spoutaným manželem s ustřelenou tváří.

A pak BUUUUUM!!! Klubko se rozmotá a je to facka zleva zprava.

Nevím, jak se na to dívali jiní čtenáři, ale já jsem zůstala na rozuzlení zírat a… zírat. Byla to pecka.

Téma psychiatrických léčeben, návratů do minulosti i psychicky narušených osob je nyní velmi oblíbené, ono je to v každé době stále aktuální, ale Tichá pacientka mě dostala spádem děje, tajemnou hrůzou i náhlými zvraty, kdy autor spojil naprosto nesouvisející v jeden brilantní celek. Postupné odhalování hnusných rodinných tajemství i ponuré prostředí anglického venkova dodává knize atmosféru chladu a vydýchaného vzduchu ve sklepě. Přesně, jak na mě působila Theova cesta proti proudu času v Alicině životě.

Kniha nepatří mezi literární skvosty a rozhodně se na ni za dvacet nebude vzpomínat jako na průlom soudobé literatury, ale rozhodně se jedná o zajímavý příběh s neotřelým závěrem a pokud Vás témata psychických chorob lákají, rozhodně si ji nenechte ujít.

Protože to opravdu stojí za to.

Komentáře (0)

kniha Mlčící pacientka recenze