Mladý pane, viděl jste někdy důl? (…) Ten se může zatopit, zasypat, ale nikdo vám ho nemůže vzít.

recenze

Pohádky o princeznách a králích zná asi každý a každý taky přece moc dobře ví, že princezna bydlela na zámku, měla se dobře, dokud se nějak situace nezkazila, ale to už z jiného zámku či hradu ji přijel vysvobodit princ jiného království a když se všechno podařilo, tak královští rodiče obou stran slzeli a všechno bylo fajn.

Nikde v pohádce se nepíše, že královským rodičům přijela delegace ze vsi v bagančatech až do hlavního sálu, kde začali sepisovat a konfiskovat nábytek, který později aparátčíci rozkradli, nebo prostý lid zlikvidoval. Že princ musel jít dělat asfaltéra nebo mašinfíru a že princezna se sice chtěla stát doktorkou, ale nakonec byla ráda, když jí režim dovolil dělat pomocnou sílu. A královna matka se tak maximálně mohla ohánět špinavým hadrem kolem sebe.

Tyhle pohádky by se asi moc dobře neujaly. O to hůře se poslouchá, že se to tak skutečně stalo.

Kniha Příběhy české šlechty je jednou z několika, kdy autor Vladimír Votýpka mapuje osudy slavných šlechtických rodů. Začal s tím ještě za normalizace, takže se logicky ve šlechtických rodinách setkal s notnou dávkou nedůvěry. Rodina byla ještě pamětlivá příšerných scén, kdy jejich domov byl rozkrádán neumětely, co se uměli sotva podepsat, rodiče mnohých stále žili a mohli o tom sami rozprávět. Autor se však nenechal odradit a postupně odhalil smutné ságy mnoha starých šlechtických rodů a jejich smutný osud v našich zemích.

Perzekuce, hanba, strach a rozkradení unikátních umělých sbírek, to vše se také dělo v poválečných časech naši země. Šlechtické rodiny byly tvrdě perzekuovány a po generace neměly možnost vymanit se z dědictví, za jaké nemohli a jaké jim přisoudil také komunistický režim. Jedno však měli vypravěči společné. Nevzdali se. Nepřestali být tím, kým se zrodili. Vzdělání, hrdost na svou minulost, její znalost a rovná záda se zachovala u všech. Jednotlivá vyprávění jsou svědectvím bystrých myslí a nikdy nekončící naděje. Dnes potomky mnohých vypravěčů můžeme opět vidět na vládních postech či jiných zajímavých místech a je jasné, že tam patří.

Doba temna, která však pohltila jejich domovy, dědictví i rodiny se již dohnat nedá. Mnoho zámků i sídel bylo zpustošeno a zničeno, mnoho z nich se již po roce 1989 nedalo zachránit. Nechutné majetkové spory i jiné sprosté lži bohužel doprovázejí osudy mnoha rodin dodnes, ale i tak kráčejí stále dál. Jako důkaz, že režim se sice snažil mnoho, ale šlechtické rody přežily i jeho.

Kniha je opravdu úžasná a autentická. Je rozdělena do kapitol dle jednotlivých rodů a autor neukazuje jen historii rodů samotných, ale i cestu za jejich pátráním. U některých se jednalo opravdu o detektivku a již opatrní staří pánové mnoha úhybnými manévry zhatili jeho snahu o nejeden rozhovor. Nebylo se čemu divit. Zažili si své a logicky už nedokázali nikomu cizímu věřit.

Pokud se tedy hodláte začíst do „pohádek“ s nakonec dobrým koncem, často však velmi nahořklým, neváhejte nad knihou ani chvíli. Je to skvělé čtení, byť milovníci historie a umění budou často nahlas nadávat. Potomci i staří pánové si velice dobře pamatují, jak byly jejich domovy likvidovány a jak dopadaly umělecké předměty nezměrné hodnoty. Často už je nedokázal nikdo najít. Plundrování domovů provázela velká bolest jejich obyvatel a tyto autentické pasáže bolí i čtenáře.

A právě pro tuto autentičnost knihu doporučuji každému, komu není tato část našich dějin lhostejná a koho zaujalo, že v zámku Lednice byla nejluxusnější komnata objektu přestavěna na byt správce…

Komentáře (0)