Mise nový domov

recenze

Žena v temnotě (2019) / katy238
Mise nový domov
Není to zase tak dlouho, co filmovým průmyslem, a hlavně americkou tvorbou, proběhlo několik domů hrůzy. 3:15 zemřeš je taková stálice, ovšem Cold Creek Manor je staršího data a stále ujde a dalo by se najít dost dalších strašidelných domů, které se objevují spolu s jejich mírně překvapenými rodinami.

Všichni noví vlastníci mají totiž společný rys. Málo peněz, touha po velkém množství muziky a potřeba nového startu. A devět psychoterapeutů z deseti Vám dům, ve kterém se stala vražda a díky tomu stojí 15 let ladem, doporučí jako nejlepší možnost seberealizace a spálení mostů od temné minulosti. V ceně takového domu je totiž temná minulost úplně někoho jiného a to se už opravdu vyplatí.

Ovšem ke knize samotné, děj už asi pozorný čtenář vytuší. Sarah a Patrick se svými dvěma dětmi sice netvoří ideální pár, ovšem jeden druhého milují a snaží se vyjít vstříc v mnohém. Jsou totiž každý z jiného prostředí. Sarah žila sama se svou samotářskou matkou, která nedokázala vyjít z malého hnusného domku, Patrick zase prožil nádherné dětství v úžasném domě čar a kouzel. Sarah celé roky poslouchá jeho vyprávění o dětství na anglickém pobřeží a sní s ním jeho sen. Patrick totiž svůj dům dětství opravdu zbožňuje, a když byl kdysi exekučně odebrán jeho rodině, v jeho duši se tím otevřela rána a nikdy se nezcelila.

Proto když je možné rodný dům opět koupit, neváhá. Cenu totiž příznivě ovlivňuje fajn fakt. Rodina, která zabavený dům odkoupila, byla totiž brutálně zavražděna. To ovšem není pro Patricka žádná překážka a do příležitosti se vrhne po hlavě. A to doslova. Do hlubiny. A stáhne s sebou jak Sarah, tak jejich dvě děti, Joea a Miu. Rodina prochází kvůli několika nedávným úmrtím a pokusech o sebevraždu dost těžkým obdobím a Patrick to pro všechny vítá jak možnost nového startu. V evidentně příjemném prostředí.

Ideálním. Skvělém. Všeobjímajícím. Sarah se také opravdu snaží, jenže nic není tak ideální, jak mělo být. Vše jí padá z rukou, sousedé jsou dost divní, o Patrickově rodině nikdo nic neví, a když ano, tak uteče na druhou stranu ulice a celkově něco smrdí. A to nejen díky zamalované krvi minulých majitelů na zdech. Sarah se však nevzdává a i když ví, že vlastním smyslům pomalu nemůže věřit, děti se jí bouří pod rukama a z milovaného muže se stává zákeřný nepřítel, dále se brodí špínou navršenou lety a snaží se poskládat dohromady obraz toho, co se v domě doopravdy stalo.

Než však dokáže potřebné body spojit ve své mysli dohromady, okolnosti již nečekají…

Žena v temnotě je rozhodně zajímavý počin. Sarah v první osobě vypoví postupně příběh svého života, důvody své depky a porozpráví o těžkostech stěhování do starého domu na anglickém pobřeží, když je váš muž fanatik do jediné myšlenky. Můžete ji mít rádi nebo vám může lézt krkem pro své nekonečné dny plné dělání si, co chce a Patrickovi, když se vrátí z práce a naštve se, že není nic hotové, budete i fandit. Dokud se i Patrick nevybarví a vám nedojde, že proti sobě stojí dva zoufalci a z oken jim lezou narušení puberťáci na tajné vycházky po okolí. Že nic není, jak si Sarah namlouvala, a Patrick tvrdil. Že za tím je více, než na co přišly bulvární plátky, po čem pátrají vlezlí sousedé a co opatrně naznačují podivní lidé, kteří se tváří jako přátelé Sarah.

Kniha je i trochu duchařina, ale jen v náznacích. Jako když přijdete někam, kde je to divné a víte, že se tam něco stalo a mrazí vás, ale přízraky hledat netřeba. Příběh je skutečně sondou do manipulace a temných tajemství a i když to není jedna z nejlepších knih tohoto žánru, je zatraceně dobrá. Sarah odhaluje svůj život totiž bolestně pomalu a ukazuje jednotlivé indicie postupně. Možná vás nebude bavit chodit s ní pořád po pláži a nimrat se v nesmyslech, ale o tom příběhy cílící na psychologii hlavního hrdiny bývají.

Jediné, co opravdu mohu vytknout je překotný konec, kdy se vše vyřeší tak nějak moc jednoduše, na druhou stranu, další díl vyprávění s tím, co bylo potom všem, by byl také zajímavý. Byť takto příprava na druhý díl nevypadá. A také nevysvětlené náznaky z fotografií a vyprávění okolí. Sice některé věci zůstaly tajemstvím, ale jiné byly poodhaleny trochu moc, aby se na ně zapomnělo.

Pokud tedy hledáte oddechové čtení a přitom nejste milovníky červené, růžové ani robertkové knihovny, zkuste se potkat s Ženou v temnotě. Sice to nebude zase tak silné setkání, ale rozhodně je škoda si ji nechat utéct. Nebo jí podrazit nohy.

Komentáře (0)

kniha Žena v temnotě recenze