Megan? Astone, vstup zakázán!

recenze

Hrej tajně (2014) / Stanka (248 views)
Megan? Astone, vstup zakázán!
Ale ne, ale jo, ale… tak jo!
Ústřední dvojicí druhého dílu Hrej tajně, není nikdo jiný než Megan s Astonem – v mnoha směrech odlišní, ale i přesto si k sobě dokázali najít cestu…

No musím říct, že to Megan s Astonem hned na začátku vzali pěkně zostra. Ale proč ne, že? Co na tom, když spolu stráví jednu noc vášně, ve které nepůjde o nic víc než o sex. To přeci ještě nikoho nezabilo… (teda, jak se to vezme, později to způsobí pěkné rozčílení doběla, ale nebudeme předbíhat). To, že by hlavní hrdinové okolo sebe našlapovali po špičkách, aby o sebe náhodou nezavadili, to opravdu ne! Zkrátka když na sebe dostali chuť, tak se nebránili… Takže po jedné společně strávené noci následovaly další a další a Megan s Astonem postupně rozehrávali hru, ve které už nešlo pouze o vzájemné potěšení, ale o cit, kterého se oba zpočátku obávali…

Byl její pan Darcy…
Aston. Ach, Aston! Pro mě byl úžasným hlavním hrdinou. Nevadilo mi, že měl titul děvkaře. No vyložme karty na stůl, kdo z kluků, kteří tam vystupují, nebyl také děvkař nebo alespoň poloviční děvkař? I Braden, který tímto titulem Astona osočoval, nebyl žádný svatoušek, jen si vzpomeňme! Titul největšího sukničkáře, který si každoročně obhajoval, byl pouhou slupkou, pod kterou se skrýval úplně obyčejný kluk – citlivý, přátelský – ale s „krvácejícím“ srdcem obehnaným mohutnou hradbou složenou z týrání, slz a pošlapaného dětství.
A Megan? Byla stejně úžasná jako Aston. Už tím, že milovala Janu Eyrovou a Pýchu a Předsudek si u mě šplhla. Ale samozřejmě to nebyl ten nejhlavnější důvod. I přesto, že pocházela z bohaté rodiny, měla vše, na co si ukázala, nebyla ani trochu panovačná a sobecká, ale naopak vnímavá, citlivá a neuvěřitelně chápavá a každému se snažila pomoci (mimochodem, v prvním díle byla právě ona tím stmelovacím článkem). A právě Megan byla tou princeznou, která si dobyla Astonovo srdce.

„Miluju ji za to, jaká je, a taky za to, jaký jsem díky ní já sám. … Nikdo z vás mě nezná tak dobře jako ona. Ví o mně úplně všechno – dokonce i to, co jsem nikdy nikomu nechtěl prozradit. Ví o mě všechno a i přesto je tady se mnou. Miluju ji pro všechno, co mi dává, pro každý dotek, každý úsměv, pro všechno.“

Ani o jiné postavy z prvního dílu nepřijdete. Na scéně se objeví i Maddie s Bradenem. Nevím, ale v tomhle dílu mi Braden dost vadil. Chápu, že pro něho byla Megan jako vlastní ségra, ale ta až křečovitě ochranitelská gesta a neustálé narážky na Astonův účet mě už pomalu přestávaly bavit. Přiznám se, že kolikrát jsem měla sto chutí nakopat mu zadek, ale je pravda, že na konci se zachoval jako velký brácha a nejlepší kamarád – ono mu vlastně nic jiného nezbývalo – musel přiznat, že se prostě spletl, a že se nevyplácí posuzovat člověka jen „jedním okem“. Rozhodně se můžete těšit i na další postavičky. Znovu se potkáme s Kylem, Lilou, bisexuálkou Kay a nechybí ani ostatní vysokoškoláci. A nakonec jsem si pro vás nechala starouše, Astonova dědečka, který dal příběhu tu správnou šťávu. Jejich vztah nebyl nejideálnější (především, když přišla řeč na Astonovu matku), ale postupně si k sobě oba našli cestu (velkou zásluhu na tom měla především Megan).

Pár slov na závěr…
Musím říci, že Meganin a Astonův příběh mě oslovil daleko více než ten Maddiin a Bradenův. Knížka se „nemotala“ pouze okolo vysokoškoláků, kteří si krátili svůj studentský život večírky, střídáním partnerů – zkrátka zahálčivým bezstarostným životem – ale bylo v ní něco víc – něco, co dokázalo dát příběhu kouzlo a šťávu – pro mě to byly především společně strávené výlety, víkendy u starouše, Megiiných rodičů nebo prostě jenom chvíle, kdy byli Megan s Astonem spolu (je pravda, že v takových chvílích se moc konverzování nevěnovali, ale přeci jenom jich pár bylo). Stejně jako v prvním díle, byly kapitoly vyprávěny z pohledu obou hlavních hrdinů, což jsem si oblíbila. Znát názor obou hrdinů není nikdy na škodu. Ani u druhého dílu se autorka nezdráhala použít barvitou škálu všemožných nadávek a vulgarismů, pohotových hlášek, slovních přestřelek a nechybí ani komické situace - zkrátka s chutí se zasmějete. Jak už bylo řečeno, pro mě byla knížka o kousek povedenější než první díl, a proto vám ji rozhodně doporučuji. Pokud se vám líbil první díl, ani tento vás zaručeně nezklame.

Komentáře (0)

kniha Hrej tajně recenze