Mám se dobře, což je dobře

recenze

Mám se dobře, ale špatně to snáším (2020) / CleoXandra
Mám se dobře, což je dobře
Na novou knihu tohoto lehce utajeného autora jsem se velice těšila. Její titul vzbuzoval určité představy, co mohu očekávat, a vzhledem k páně spisovatelovým osvědčeným vypravěčským kvalitám jsem byla připravena na spoustu peprného až jízlivého humoru v situacích zdánlivě prozaického života.
Ale jak už to tak někdy bývá, mé očekávání se s realitou minulo skutečně velice. Soubor pěti povídek totiž dosavadní Raichlovu tvorbu obchází v řadě ohledů jakousi oklikou. Zaprvé výrazně vážnějším zabarvením. Za druhé tematickou jednotou – vypravujeme se do 50. a 60. let minulého století a na pozadí dramatických událostí sledujeme příběhy obyčejných lidí, které mají přesah do současnosti či nedávné minulosti. Čili dvě i více časových rovin s bravurně zvládnutým prolínáním s náležitou gradací. Za třetí: autor se čím dál více vzdaluje potřebě hodnotit chování a postoje svých postav, stejně jako transparentně akcentovat hlubší myšlenky skryté za prvním plánem – nechává na čtenáři, aby zaujal stanovisko a našel si mezi řádky to, co zaměstná jeho šedou kůru mozkovou.
Každá z povídek se vrací k určitým událostem či procesům doby bolševické diktatury: pracovním lágrům, kolektivizaci zemědělského venkova, srpnové invazi 1968, únorovému puči 1948 a násilnému paralyzování katolických klášterů. Hrdiny napínavých zápletek jsou jak jejich aktéři, tak naši současníci, kteří se k těmto příběhům nějakým způsobem namotají. Prožívají při tom chvíle krušné, dojemné, romantické, ale i humorné až sarkastické.
Kniha je psána Raichlovým nesmírně čtivým stylem. Děj odsýpá, čtenář se nenudí - tak trochu podobně, jako při sledování dobrého thrilleru v kině. Co mě rozhodně zaujalo ve srovnání s předchozími tituly tohoto spisovatele: další výrazný posun ve stylistice. V minulých textech měl ve snaze o originalitu občasnou tendenci sklouzávat k nepřirozeně šroubovaným formulacím nebo k poněkud krkolomnému výběru neobvyklých slov. Tomuto jevu se v nové knize již zcela vyhnul. Jazyk je pěkný, květnatý, slovní zásoba bohatá, a přitom vše působí zcela přirozeně.
Tento povídkový sborník má šanci zaujmout snad kohokoli. Inteligentní ženu (mezi něž se s dovolením počítám:-), milovníka literatury faktu, fanouška dobrodružné a napínavé literatury, ale i nevyhraněného čtenáře, jehož baví čtivé příběhy nepostrádající dobré koření včetně špetky tajemna.
Takže jak shrnout dojmy?
Plusy: zajímavé tematické zacílení, vybroušená stylistika, svižný, chytlavý vypravěčský styl, dramatické, ale i dojemné zápletky.
Mínusy: poněkud ubylo humoru, což je vzhledem ke zvolené tématice pochopitelné.
Sečteno, podtrženo: pěkná kniha, která (doufám) nezklame. Mě potěšila velice a hodnotím ji jako jeden z TOP literárních zážitků roku 2020.

Recenze je zveřejněna i na mém blogu "Přečteno mezi řádky":
cleoxandrablog.mozello.cz/blog/params/post/2291303/mam-se-dobre-coz-je-dobre

Komentáře (0)

kniha Mám se dobře, ale špatně to snáším recenze