Malý velký muž

recenze

Niki Lauda byl slavnou osobností a ještě počátkem roku 2019 jsme o něm mohli hovořit v přítomném čase. Bohužel osudová nehoda na Nürburgringu si nakonec vybrala svou daň a i když Niki Lauda překonal veškerá očekávání okolí ohledně svých zranění, nakonec jej popáleniny plic dohnaly. Ale i tak se mu podařilo přelstít smrt a dokázat velké věci léta poté, co už tu neměl dle všech měřítek být, natož závodit.

Niki Lauda však zdaleka nebyl jen muž s opálenýma ušima a chladným pohledem, jednalo se o osobnost jezdce tvrdě jdoucím za svým cílem a se strategií pro každou zatáčku, pohyb formule. Jízdu na okruzích a testování vozů bral velice vážně a díky tvrdé píli se nakonec dostal mezi elitu, která nebyla zapomenuta ani po jeho ukončení profesionální dráhy jezdce. Už během svých aktivních let ve formuli se věnoval létání, dělal co nejvíce možných pilotních zkoušek a myslel na zadní vrátka a na svůj největší sen. Civilní létání.

Není žádným tajemstvím, že později měl Niki Lauda i vlastní aerolinie, ale to již předbíháme rozsah knihy. Kniha totiž velký rozsah nemá. Skutečně ukazuje pouze Laudovy roky s Ferrari a nic navíc. Vyprávění, co bylo předtím a úvahy, co by mohlo být potom. Je zajímavým odhalením, že aby Niki Lauda mohl do světa formulí vůbec vstoupit, musel se zadlužit až na hranici vlastní existence a nádeničit jako "vedlejšáky" na závodech cestovních vozů, aby měl na různé splátky. O tom se veřejně nemluvilo a i když ponětí o současném stavu kariéry nynějších začínajících jezdců již nemám, Laudovy deprimující začátky v motoristickém sportu mě velice překvapily.

Jinak kniha mnoho zvratů nepřináší, vyjma stručného vylíčení života závodního jezdce, risků za volantem a několik asociací z historie závodního sportu. Připomíná to přátelský rozhovor v kavárně o zkušenostech slavné osobnosti, kdy posloucháte o něco delší interview u stejného stolu, kde právě probíhá, a nijak nezasahujete. Ani nemáte proč.

Kniha byla napsána v době Laudovy velké slávy a navazuje na jiné knihy o jeho osobě, mnohem rozsáhlejší. Proto čtenáři, který není v jezdcově životě příliš zběhlý, některé pasáže nedávají smysl. Příběh se vynořuje odnikud, míří nikam, jednotlivé části mnohdy ani nenavazují a myšlenky působí roztříštěně, jiné zase přehnaně květnatě. Je samozřejmě třeba si uvědomit, kdy byla kniha napsána a že osobnost Nikiho Laudy je zde heroizována, i tak to působí rušivě. Rozhodně mohu doporučit minimálně shlédnutí filmu Rivalové, který sice s fakty nakládá filmařsky svévolně, ale pomůže Vám zorientovat se minimálně v základu, kdo byl kdo. Pokud tedy nechcete přímo číst Laudovy rozsáhlejší životopisy.

Tenký svazek dokáže čtenáři přiblížit svět rozpáleného asfaltu, fičení vzduchu v aerodynamických křivkách a pachu spečených pneumatik. Nesoudí ani nepředkládá kontroverze. Dovoluje pouze čtenáři nahlédnout do zákulisí světa, který působí přímočaře a nijak složitě a ani jej jiným nedělá.

Pokud tedy hledáte senzace, je nutné hledat jinde. Což definuje i život Nikiho Laudy.

Komentáře (0)