Malý princ

recenze

Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry

"Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde."
Dospělí jsou zvláštní. Když byl vypravěč této knížky dítětem, namaloval slona v hroznýši a všichni mysleli, že je to klobouk. Nakonec se tedy nestal malířem, ale po vzoru dospělých se naučil zeměpis a počty. A k malování už se nevrátil, protože neuměl kreslit nic jiného než otevřené a zavřené hroznýše.
Jednoho dne havaruje autor, těch časů mladý letec, se svým letadlem uprostřed Sahary. Uprostřed oprav letadla se seznámí s malým princem, stvořením se zlatými vlásky a velkým srdcem. Povídají si o všemožných věcech, ale nejvíc společného času vypráví malý princ o své pouti vesmírem. O své malé, maličké planetě, ze které může vidět až dvaačtyřicet západů slunce denně. O své jedinečné květině, kterou má i přes její občasnou domýšlivost a panovačnost rád. O setkání s hadem, liškou, byznysmanem, výhybkářem, lampářem, králem, pijanem a růžemi. A autor poslouchá a kreslí příběh malého prince.

"...správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."

Divím se, že jsem na Malého prince nenarazila, když jsem byla malá. Proč mi ho rodiče nepodali a neřekli, že je to krásná knížka. Antoine de Saint-Exupéry mě mile překvapil a ačkoliv to byla opravdu útlá, převážně obrázková knížečka s velkými písmeny, nenechala mé myšlenky zcela nedotčené. Když jsem ji četla během středečního dne ve škole, všichni se ptali, co to čtu za knížku pro mimina. Odpovídala jsem, že "Je to malá knížka s velkým obsahem," což jsem samozřejmě myslela naprosto upřímně a vážně.

Malého prince jsem si od začátku zamilovala. Takový nevinný, bystrý, hodný. Když přišel a zašeptal "Prosím, nakresli mi beránka," musela jsem se usmát. Když vyprávěl o své pouti po asteroidech, kde nalézal různé povahy a přitom nenašel nikoho, pokyvovala jsem hlavou. Exupéry na těch malých planetkách poukázal na to, že často žijeme pro nic, že naše konání nemá smysl. Král vládl, ale neměl komu. Byznysmen počítal hvězdy, které si přivlastnil a cítil se být moc důležitý, že zastává takovou zbytečnou funkci. Pijan pil, protože se styděl za to, že pije. Lampář pořád zhasínal a rozsvěcel lampu, neboť bydlel na maličkaté planetce. To malý princ, ten žil pro svou květinu. Staral se o ni, přikrýval ji poklopem, odháněl škůdce a tišil poryvy větru. Také vymetal své tři maličké sopky a pozoroval západy slunce.

"Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme."

Citáty, které jsou v knize napsány, jsem znala už dříve a vždycky jsem se jejich moudrosti a pravdivosti obdivovala. Mnoho z blogů, které čas od časů navštívím, má některé pod záhlavím. Právem je Antoine de Saint-Exupéry považován za filosofa a humanistu, neboť vyjádřit slovy (a kresbami) to, co vložil do Malého prince, to by nedokázal každý spisovatel.

"Bude to, jako kdybych ti dal místo hvězd spoustu rolniček, které se umějí smát..."

Další knížky, které Exupéry napsal, si už asi nepřečtu. Malý princ byl příjemným pohádkovým zpestřením mého čtenářského lístku a řekla bych, že mě posunul o kousek dál, nebojím se to tvrdit. Až budu mít jednou děti, v což doufám, tuhle knížečku jim přečtu. Budu jim ukazovat obrázky, číst vyprávění malého prince, dívat se s nimi na západy slunce, na noční oblohu plnou hvězd. Budeme společně hledat tu malou zářivou planetku malého prince a naslouchat zvonivému smíchu rolniček hvězdného nebe.

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ★ ★

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Byla součástí knihovnické soutěže. A taky proto, že jsem si ji už dlouho chtěla přečíst. :)
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Neviditelná krása.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Naslouchat.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
S nikým bych se neztotožnila a ani netoužím nikým být či nebýt. Není to chyba v knize, věřím, že ani ve mně, ale i když mi postavy v Malém princi byly sebevíc sympatičtější, nedokážu o nich takhle uvažovat. :)
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Jak už jsem napsala, pozitivem byla vlastně celá knížečka. Jako by s ní do srdce vstoupil malý zázrak nejen autorovi, ale i mně. A pak samozřejmě citáty a věty, které mi snad navždy zůstanou v paměti. :)
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli) ale třeba i v chování postav.
Tak na tenhle bod se odpovídá velmi těžko. Už jen proto, že jsem si žádných negativ nevšímala, nedokážu žádné takhle zpětně najít. :)

* v článku jsou použity úryvky z knihy

Komentáře (0)