Lži, lži a další lži

recenze

Opět začnu obálkou. Moc se mi líbí. Při kupování knihy na mě působila mile, hrálo to taky roli v tom, proč jsem si nakonec vybrala tuto knihu. Teď, když se na ni dívám, musím přiznat, že mě trochu mrazí. Přijde mi, že vypovídá o příběhu mnohé, ale čtenář si to nemůže uvědomit, dokud neotočí poslední stránku toho brilantního příběhu. Obálka je víc než skvělá, nelžu vám.
Když opomenu vzhled, nákup jsem začala zvažovat především díky názvu. Já totiž miluju lži. V knížkách. I mimo ně. A když jsem si přečetla anotaci, věděla jsem, že knihu si musím stoprocentně přečíst. A tak jsem tak udělala. A upřímně, po dočtení jsem toho, že jsem to udělala, nelitovala ani jedinou krátkou sekundu.
Když jsem knihu začala číst, připadalo mi to jako další z mnoha přeslazených románů, kde se jedinci do sebe zamilují a jejich láska hory přenáší a překonává nejrůznější překážky, co jim život hodí do cesty. Rozčilovalo mě to nekonečné opakování slov a frází, měla jsem tak malý kousíček k tomu, abych knihu odložila s tím, že ji rozhodně nebudu dočítat. Bylo to o fous. Bože, jsem ráda, že jsem tak neučinila, přišla bych o tak úžasnou a slovy téměř nepopsatelnou věc.
Ze začátku mě tedy kniha naprosto nudila a já se musela nutit do čtení, stránky mi připadaly kilometry dlouhé a těžké snad tunu. Bylo tomu tak až do určité části knihy. Do určitého zlomu, který tu nechci přibližovat, abyste potom při čtení nekontrolovali číslo stránky nebo se nesoustředili na čísla kapitol, jen abyste už byli u onoho zlomu a nemuseli se už dát trápit a mučit tím nekonečným rádoby dobrodružstvím. Nespočetněkrát jsem kontrolovala hodiny, které se jakoby zastavily, dívala se z okna, jestli už nezachází slunce, žadonila o urychlení času.
Kdybych knihu bývala byla odložila, udělala bych obrovskou chybu. Vážně, obrovskou. Jestli jste vy tak učinili, běžte ji dočíst. Jestli jste ji viděli v knihovně a nechali ji tam, běžte si ji půjčit. Jestli ji má váš kamarád, běžte ho oni požádat. Jestli jste byli v knihkupectví a knihu ignorovali, běžte si ji koupit. Opravdu. Udělejte to. Nemyslím si, že budete litovat. Možná trochu, ze začátku. Ale rozhodně ne po dočtení.
Do nezmiňované stránky jsem si říkala, že jsem si měla radši koupit jakoukoliv jinou knihu. Nebo si nic nekupovat a přihodit peníze do ozdobené zavařovačky, kde šetřím na komplet Harryho Pottera, protože ho ve své knihovně opravdu potřebuju. Ale ani náhodou mě to nenapadlo po ní. Nepřiblížila jsem se k té myšlence ani na sto kilometrů. Nejsem si jistá, jestli tu náhodou neopakuju to samé dokola, ale ono není vlastně o knize co říct. Ano, mohu ji popsat stovkou, ne-li větším počtem přídavných jmen. Suprová. Skvělá. Úžasná. Dokonalá. Boží. Ale připadá mi, jako by žádné z těch slov ani všechny dohromady neměly tu sílu vyjádřit, co ta kniha je. Jak moc dobrá je. Ne, je mnohem víc než dobrá. Vlastně by se pro to mělo vymyslet nějaké nové slovo. Protože ta kniha je mnohem víc než suprová, skvělá, úžasná, dokonalá nebo snad boží. Víc knihu snad vychválit ani nedokážu. Je totiž nepopsatelná.
Je to prostě Ostrov lhářů.
Ostrov lhářů, co mě naprosto uchvátil.
Možná lžu.
A možná taky ne.
Takže.
To, co jsem chtěla říct, bylo řečeno.
Knize dávám čtyři hvězdy.
Ne, nepřeháním.

Přečtěte si to. A až si to přečtete, lžete.

Komentáře (0)