Přetržený provázek

recenze

Kniha je o Quentinovi, kterému se už od dětství líbí jeho sousedka, Margo. Možná si teď pomyslíte, že je to další nudná kniha o nekonečné lásce, ale tak to rozhodně není, neboť jak už to v dobrých knihách bývá, je tu složitější a napínavější zápletka zahalena rouškou tajemství. Jednoho večera, jenž se ještě na svém počátku zdál zcela normální, zaklepe na chlapcovo okno nebojácná Margo, jež mu ještě tu noc odhalí tajemství svobody. Poté ale Margo zmizí. Quentin postupně nachází nejrozmanitější stopy, po kterých se vydá, a tím zahájí zdánlivě nekonečné dobrodružství...

Ze všeho nejdřív bych chtěla krátce posoudit obálku knihy od YOLI. Je jednoduchá a podle mě se ke knize naprosto skvěle hodí. Líbí se mi mnohem víc než obálka od nakladatelství Knižní klub, na níž jsou města z papíru. Ode mě má nakladatelství Yoli palec nahoru.

Knihu jsem vzala do ruky především proto, že je od Johna Greena. Předtím jsem od něj četla Hvězdy nám nepřály v angličtině a byla jsem mile překvapena, a tak jsem se rozhodla koupit si od něj další knihu. Přemýšlela jsem nad tímto a Hledáním Aljašky. Ani nevím, z jakého důvodu jsem si vybrala právě Papírová města, myslím, že z velké části na mém konečném rozhodnutí měl podíl název.

Musím podotknout, že kniha mi ke konci přišla trochu moc protahovaná, ale nebylo to nic strašného. Postrádala jsem i nějaký podrobnější popis postav, lámala jsem si hlavu nad tím, jak si mám některé představit, vzhledem k tomu, že nám toho o jejich vzhledu spisovatel moc neřekl. Na druhou stranu se mi hodně líbilo celkové zpracování a hlavní zápletka. Ihned mě to dokázalo vtáhnout do děje a já jsem už po první kapitole knihu odmítala dát z ruky. Klady knihy rozhodně zcela převažují nad zápory a malinkatými nedostatky, kterých je tak málo, že byste je spočítali na prstech jedné ruky.

Oceňuji, že kniha byla napsána v minulém čase. Já osobně totiž nemám ráda, když je něco v čase přítomném. Chvíli mi trvá, než si na to pořádně zvyknu a ze začátku mi to kazí čtení. Při některých pasážích jsem stěží dokázala zadržovat smích. S lítostí vám sděluji, že to skončilo neúspěchem. Nejsem si jistá, jestli mě konec knihy překvapil nebo zklamal. Upřímně, čekala jsem od knihy trochu míň. Znovu mě celkově mile překvapila, ne-li až ohromila. Další bod pro Greena.

Po dočtení a zavření knihy jsem užasle zírala na její zadní stranu a s obtížemi hledala jakákoliv slova. Zmohla jsem se jen na ohromené, do větru zašeptané “ty vole”.

Můj konečný verdikt je, že je to brilantní kniha, stejně jako je John Green brilantní autor.

Všem vám doporučuji si Papírová města přečíst, skvělé odreagování. I přes to, že jsem se někdy o Margo bála společně s Quentinem.

Komentáře (0)