Lvi na výsluní – Sága rodu Floriů pokračuje

recenze

Lvi na výsluní (2022) 4 z 5 / Kizuizi
Lvi na výsluní

Floriovi už v Palermu něco znamenají. Od doby, kdy sem přišli bratři Paolo a Ignazio, se jejich postavení značně změnilo, a díky vhodnému sňatku je teď v rodině už i modrá krev. A nyní, po smrti Vincenza, se hlavou rodiny stává nejmladší Ignazio...

První díl této ságy, Sicilští lvi, strhující román o skutečné rodině Floriů, mě nadchl. Román Lvi na výsluní pokračuje přesně tam, kde předchozí díl skončil, tedy smrtí Vincenza Floria, po kterém zůstává jeho manželka a syn s rodinou.

Opět se tak vracíme do 19. století na Sicílii, i když za už jiných okolností. Rodina má lepší postavení, lepší úroveň života. Něco však zůstává stejné. Touha dědiců po uznání a odhodlání ukázat, že stejně jako předchozí generace, i oni dokáží něco vybudovat. A samozřejmě je také důležité zajistit rodině dědice, který má svůj budoucí osud vlastně jasný dřív, než se narodí.

Narozdíl od předchozího dílu se zde věnujeme hlavně jedné generaci Floriů. Více tak nahlédneme „pod pokličku“ rodinného života, ale nechybí ani obchodní záležitosti. Mocenské boje, spiklenectví, ale také neopětovaná láska, touha, žárlivost. Jenže život Floriů není jen o slávě a moci, každá generace má dáno do vínku i nějaké to větší trápení, takže i zde nás čeká několik velmi smutných chvil.

Zůstává zachováno vyprávění formou přítomného času, kapitoly opět začínají krátkým výtahem z historického dění. Řekla bych, že je zde ponecháno více prostoru pro ženskou část rodiny, takže se můžeme blíže seznámit s pocity ženy vlivného muže.

Letos v listopadu vyjít i díl poslední (Lvi v zimě), a já jsem moc zvědavá, jak tohle všechno dopadne...

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada (Metafora)

Komentáře (0)

Přidat komentář