Longbourn

recenze

Longbourn (2014) / Nikolaoss (181 views)
Longbourn
Věděla jsem, že si tuhle knihu musím přečíst, už když jsem okem štrejchla o první řádek anotace. Pohled na moji milovanou Pýchu a předsudek z jiného úhlu – z pohledu longbournského služebnictva – ano, ano, ano! Geniální autorský nápad paní Jo Bakerové prostě musí vzbudit zvědavost každého austenomila.

Události knihy Longbourn se odehrávají ve stejnou dobu, jako děj Pýchy a předsudku. Setkáme se opět s rodinou Bennetovou, tentokrát viděnou očima jejího služebnictva, což je pohled v austenovském světě trochu nečekaný a mnohdy jiný, než jak nám jej předložila paní Austenová. Hlavní postavou je služebná dívka Sára, neméně důležitou také paní Hillová, která je hlavní hospodyní na panství. Přiznejte se, že vás toto při čtení Pýchy a předsudku nenapadlo, ale ty služky tam prostě byly :). A ano, pan Darcy se taky mihne :).

Kvalita psaní autorky si v ničem nezadá s Austenovou. Kniha je čtivá, jazyk srozumitelný. Otvírá svět skrytý za známým románem, svět v pozadí, kulisu, která držela domácnost v chodu. Setkáme se s úplně jinými problémy, než byly ty, které měly dívky z „lepší společenské vrstvy“ - s dřinou do úmoru, upracovanýma rukama a úplně odlišnými nadějemi a sny, které alespoň v tom základním, byly stejné - nikdo nechce být sám. Nahlédneme mžičkem oka do mládí paní Bennetové i paní Hillové. Zažijeme válku ve Španělsku a především získáme dokonalý pohled na to, jak fungovala tehdejší domácnost na panství jako Longbourn či Pemberley – po Elizabethině svatbě s panem Darcym. Přiznám se, že mě nikdy u čtení románů Austenové nenapadlo – a koho taky, jak probíhají věci v zákulisí. Kdo vaří, uklízí, kdo pere a jak. A už vůbec mě nenapadlo, že ti upracovaní lidé mají také vlastní životy, lásky a trápení a že je sice zajímá, koho si vezme mladá slečna za manžela, ale v podstatě jen proto, aby věděli, zda přijdou o práci či nikoli.

Postavy jsou jedním slovem báječné. Služebná Sára je úplně normální holčina, kterou by se dalo najít v každé době, až na to, že nechodí do školy, ale dělá služebnou. Dře každý den do úmoru a velmi málo kdy opustí dům, ve kterém slouží. Přes to všechno touží po věcech jako každá jiná – poznat svět, potkat lásku a moct se alespoň někdy starat jen sama o sebe. Do její hlavy vidíme nejvíce, protože ona je ústřední postavou celého příběhu, její kroky sledujeme nejčastěji. Taky jsem si velmi oblíbila paní Hillovou, v Pýše byla jen služka, ale tady byla představena jako osoba hodná uznání, na kterou se mohla její paní absolutně spolehnout a milá paní, která byla pro mladší služebné prakticky matkou. Mladší služka Polly byla povětšinou jen pomocnicí a pan Hill působí nejdříve jako nepříjemný morous, ale časem se ukáže jako dobrý manžel. A taky je tu James – kočí, číšník a kluk pro všechno a možná někdo mnohem významnější … :)

Všední dny na Longbournu jsou popsány tak šikovně, že jsem se ani na chvilku nenudila a vůbec mě nemrzelo, že se s oblíbenými postavami z Pýchy setkávám jen na mžičky. Samozřejmě to co v Pýše tam bylo, ale dělo se to jen jaksi v pozadí a musím přiznat, že služebné mě zajímaly více, než námluvy pana Darcyho a trápení Bennetovy rodiny – to už stejně znám :). Když Bennetova rodina chystala večeři, v kuchyni se vařilo, když jeli na večírek, kočí jel s nimi a čekal, zatímco doma bděla služebná, uklízela a čekala na návrat panstva, aby jim pomohla do postele. Když chtěly dámy ozdoby na boty, kdo vyrazil do deště, aby je koupil? Sára. Už začátek knihy – ráno, kdy chudák Sára začínala den velkého prádla, mě málem donutil běžet do koupelny a obejmout automatickou pračku :) z vděku, že to nejsou moje ruce, které jsou popraskané bolestí, námahou a zimou. Přesto být ve službě tehdy znamenalo hodně a dívky byly za práci, jakkoliv špatně odměněnou a málo oceněnou, vděčné.

Malinko méně mě zaujala část, kde se autorka věnovala minulosti sluhy Jamese, přece jen na ty války a útrapy s tím spojené moc nejsem. Mnohem více mě bavil popis života žen než popis toho, jak si jdou muži vzájemně po krku. Nicméně zajímavý pohled na válku z pozice nabíječe děla rozhodně byl. Ukázal naprosto dokonale totální zoufalství vojáků, kteří jsou štvaní o hladu z místa na místo, aby nakonec s prominutím chcípli někde ve škarpě a ani nevěděli proč. Autorka pěkně (jestli se to o tomto dá říci) zachytila stav mysli na hranici vyčerpání a lidství a to že udržet si alespoň nějaké morální hodnoty bylo téměř nemožné.

Vůbec nelituji toho, že jsem zavrhla klasiky a sáhla po neznámé autorce, ta kniha je prostě úžasná, zajímavá a nesmírně čtivá! Paní Bakerová se chopila náročného úkolu a její vpád do dokonalého světa Austenové dopadl na více než výbornou! Jane Austenová se určitě v literárním nebi spokojeně usmívá :). Bude prý i film a já už se na něj těším. Také musím pochválit citlivý a velmi přirozený překlad paní Věry Kláskové.

Komentáře (0)

kniha Longbourn recenze