Littleovy čistky ve firmě

recenze

Konzultant (2022) 3 z 5 / assa
Konzultant

Softwareová firma CompWare se po pádu dohodnuté fúze dostává do finančních potíží.
Vedení se tedy rozhodne najmout externí poradenskou firmu, která by jim pomohla postavit se zpátky na nohy. To však ještě netuší, jakého si do podniku nasadili parazita. Podivný, vždy usměvavý konzultant s chladným pohledem a ještě podivnějším jménem Regus Patoff se ihned pouští do práce a za pomoci několika dalších zaměstnanců jeho poradenské firmy BFG Associates a aplikace netradičních metod zasahuje do dosavadního chodu celé firmy. Pro začátek od všech zaměstnanců požaduje přístupová hesla k jejich mailové poště. Pokračuje to předepsanou barvou oděvu a druhem obuvi, přes povinný víkendový výlet pro stmelení kolektivu, až po instruktážní mail jak správně používat toaletní papír. Jak absurdních nařízení přibývá, čtenář se náramně baví a napjatě očekává, s jakým dalším bizárem konzultant přijde příště. Ve vzduchu však po celou dobu visí něco děsivého, z čeho hlavní hrdina Craig nemá vůbec dobrý pocit. A když se stejná poradenská firma objeví i na pracovišti jeho ženy a ve škole, kterou navštěvuje jeho syn, je jasné, že je něco hodně špatně.
Jak stránky ubíhají, ďábelský konzultant stále více utahuje šrouby, v zaměstnancích svými metodami vyvolává paranoiu a ti začínají tušit, že jediná možnost jak firmu opustit, je nohama napřed.

Jak jsem již zmínil, místy jsem se královsky bavil (například hra na tichou poštu na „stmelovacím“ výletě je fakt výborná). Na druhou stranu je tu i dost nepříjemných a strašidelných momentů s notnou dávkou nechutností, jak můžeme od Littlea očekávat a jak se na dobrý horor sluší a patří. Se stále více se rozšiřujícím kamerovým systémem v prostorách firmy a množstvím prapodivných pozorovatelů, kteří mají na starost monitorovat veškerou činnost zaměstnanců, mi kniha místy připomínala Orwellovo nadčasové dílo 1984, o kterém je v knize také zmínka, říznuté Stepfordskými paničkami. Slovem konzultant se to v knize v jednu chvíli tak hemží (a občas i s velkým „K“), až jsem začal přemýšlet, zda se nejedná o nějaký nový živočišný druh.
Kniha je do poloviny, kdy se čtenář seznamuje s firmou a jejími zaměstnanci, opravdu výborná a od druhé poloviny přitvrzuje a nabírá na obrátkách. Člověk tedy i přimhouří oko nad občasným nelogickým chováním některých postav. Přišlo mi ale, že autor ke konci už moc nevěděl, co si s příběhem počít a závěr je takový předčasný, uspěchaný a zanechává spoustu nezodpovězených otázek.

Nicméně Bentley Little je výborný vypravěč a čtenář, který se s ním seznámil již prostřednictvím jeho předešlých románů Společenství a Dům vydaných též prostřednictvím edice Fobos, tedy ví, s kým má tu čest a jistě nebude zklamán. A pravděpodobně si začne více vážit svého zaměstnání.

Komentáře (0)

Přidat komentář