Láska z druhé ruky

recenze

Sedmé dítě (2017) / katy238 (225 views)
Láska z druhé ruky
Sedmé dítě pro mě bylo svého času velkým lákadlem. Prolínání časových rovin, několik dějových linií, podivný příběh jednoho sirotčince. A protože se jedná o dost tlustou a těžkou knihu, nebylo nad čím váhat.

Děj je zpočátku v zásadě jednoduchý. Byl nebyl jeden sirotčinec, kde byly odkládány z různých důvodů různé děti a jedno bylo trochu neobvyklejší než jiné. Znetvořená holčička, která neměla moc šancí na adopci, tak si ji osvojila ředitelka ústavu. Dítě vyrůstalo v podkroví budovy, obklopeno prostředím sirotčince tak trochu ve svém světě až do dospělosti, která mu nepřinášela mnoho radosti. A do tohoto temného údolí byl jednoho dne doručen dopis, který spustil lavinu.

Lavinu hnusu, tajemství a zneužívání sociální péče, která hrozila smést mocné na těch nejvyšších místech. Znetvořená žena však neváhá a pouští se na základě slov na papíře do rozplétání nitek osudu, které započaly v jednom pokoji, kde ležela s jinými odloženými dětmi na počátku životní cesty. Jejich osud, nyní tak rozdílný, spojuje onen pokoj a ona je nyní jediná, která může dát nezbytné do pohybu. A moc dobře ví, že jsou na světě lidé neváhající učinit cokoliv pro její zastavení.

Sedmé dítě není konzumní čtení. Mnoho jmen, několik časových rovin, sonda do života bohatých a chudých a to vše v atmosféře mrazivého severu. Kniha poukazuje na nedostatky v sociální péči dánského království, na zneužívání úředního aparátu, což se ale děje všude a stále (už teď se děsím, co se bude o naší době psát s odstupem tak cca 30 let) a na celkové odcizení. Adoptované děti mají dostat lásku a to hodně, jenže jistou citovou odtrženost si s sebou nesou (podle knihy, v realitě nejsem na téma expert, přiznávám) a dříve nebo později se o svém nešťastném začátku životní cesty dozvědí. V knize se s tím nesrovnal ani jeden z protagonistů příběhu, a když s nimi projdeme jejich životní cestu, tak s tímto osudem by se nesrovnal nikdo ani, kdyby adoptován nebyl.

Atmosféra je temná jako dnešní zprávy a zorientovat se v množství dějových linií chce čas. Autor také děj nežene vpřed ohromující rychlostí a jeho postavy se řídí otřepaným co se má stát, to se také nakonec stane. A stane. Děj se dostane ke svému závěru, který není příliš předvídatelný, a i když kniha zabere čas a díky svým proporcím i místo k tašce, bavila mě dost. Pokud hledáte čtení, které nezapadne tak snadno mezi jiné a nepotřebujete mít v knize potoky krve, je Sedmé dítě dobrou volbou.

Jedná se však spíše o politický thriller a některé náznaky po svém odhalení mohou zklamat, ale stačí neočekávat více, než Vám kniha může dát a není nutné pak knihu označovat negativy. Romantiku ani zběsilou akci vám Sedmé dítě nenabídne, ale pokud mu dáte možnost a nenásilně s ním strávíte potřebnou dobu, máte příležitost ponořit se do mrazivého příběhu s vědomím, že popsané není tak nemožné, jak se na první pohled může zdát…

Komentáře (0)

kniha Sedmé dítě recenze