Krev není voda

recenze

Když se řekne kronika rodu, okamžitě se mi vybaví neskutečně tlustá bichle s pokroucenými stránkami a deskami pokrytými prachem. Dají se vůbec směstnat osudy čtyř generací jedné rodiny do knihy, která jen slabě překračuje čtyři sta stran? Inu dají. Otázkou je, jak takový příběh ve finále bude vypadat…

Amerika, země snů a neomezených možností. Místo, kam přichází hledat štěstí a zářnou budoucnost zástupy cizinců ze všech koutů světa. Jedním z nich je i Constantine Stassos, jehož rodnou hroudou je Řecko. Připlouvá do USA, aby utekl od své rodiny a začal žít svůj americký sen. K tomu neodmyslitelně patří krásná žena, starající se o pěkný domeček (pokud možno v koloniálním stylu, s arkýřovými okny a bílým plotem), v němž se prohání potomstvo s nadějnými vyhlídkami do budoucnosti, podpořené studiem na vybraných univerzitách.

Constantine potkává Mary. Její rodiče pro změnu pochází z Itálie a ona se chce osvobodit z jejich vlivu. Netrvá to dlouho a mladý pár se vezme. Idylka může začít. Nebo ne?

Jak se to vezme, děti sice přijdou a to hned tři, dcery Susan a Zoe a syn Billy. Dům mají také, ale rozhodně se nepodobá jejich představě o ideálním domově. Rodina navíc neustále válčí s nedostatkem peněz. Štěstí a sny jsou totiž v Americe za poplatek. Vše se změní pouhou náhodou. Jedním jediným nahodilým setkáním, kdy Constantine potkává spřízněnou duši a vrhá se na výstavbu nafintěných papundeklových domů, které jdou na dračku, protože představují přesně to, po čem touží prakticky každý rodilý Američan. A peníze se jen sypou. Rodina si tak konečně může dovolit své vysněné bydlení. Štěstí už nic nestojí v cestě. Anebo je to zase jinak?

Autor totiž rozehrál pestrou partii, v níž na šachovnici postavil jednotlivé členy rodiny, kteří postupem času, místo aby hráli společně, se od sebe postupně vzdalují nebo jdou do vzájemného střetu. Constantine trpí prudkými návaly vzteku, jež si vybíjí na svém synovi. Billy není tak nějak podle otcových představ. Je zvláštní, je jiný. Mladý Stassos je totiž gay. Nejstarší dcera Susan mlčky snáší zvýšenou otcovu náklonnost a při nejbližší příležitosti utíká do manželství. A nejmladší potomek Zoe? Ta má svůj vlastní svět, jako by tu ani nebyla, více než lidé ji přitahují stromy a zvířata. A nesmíme zapomenout ani na Mary, která na svou rodinu dohlíží. Mary je tichá hospodyňka, peče nádherné dorty, vždy má včas připravenou večeři, dům vysmýčený do posledního prachového smítka a co na tom, že má občas úzkostné záchvaty, při nichž nemůže dýchat. Nebo že sem tam nějaká drobnost v obchodě skončí v její kabelce, aniž by prošla přes pokladnu. Veselá rodinka, nemyslíte?

Už to samo o sobě by stačilo na velmi zajímavý příběh, ale panu Cunninghamovi to nestačilo. Bere své figurky a nemilosrdně je postrkuje po černobílých polích, jak se mu zachce. Do cest jim staví další a další postavy, takže se kromě jiného setkáte i s transvestitou Cassandrou, tlustou sekretářkou Magdou, nemanželským míšeneckým Zoeiným synem Jamalem a nadějí Stassosova rodu, Susaniným synem Benem (a nemyslete si, že by i pro něj neměl autor přichystán zajímavý osud).

V knize prolétneme období od roku 1939 až do roku 2035. Slušný záběr. Přesto jsem neměla pocit, že by byl příběh uspěchaný, nic nechybělo. Cunningham se dotýká problematiky homosexuality, incestu, nevěry, AIDS, nefunkčních rodinných vztahů, revoltujícího mládí, přátelství i nenávisti. V knize najdete neustále se opakující motiv domu ve všech možných podobách, sázení a sklízení plodin i všemožné odstíny lásky, které si jen dovedete představit.

Rodina Stassosů si nejdříve buduje svůj americký sen, svůj dům, a když se zdá, že jsou na vrcholu, vše se začne pomalu, ale jistě bortit, drolit a rozpadat. To, co nakonec zbude z těla a krve, jsou prach a slzy.

Musím říct, že četbu téhle kroniky jsem si opravdu užila. Vše je krásně popsané, čte se to samo. Ať už se jedná o sugestivně popsané citové vzplanutí jednoho muže k druhému, nenávisti mezi otcem a synem, mrazivý popis pomalého umírání na zrádný virus nebo neustálé hledání pověstného štěstí a rodinné pohody. Tělo a krev má svou duši, místy jemnou, místy temnou a mrazivou. Asi jako duše každého z nás. Je to kniha, u které se chtě nechtě zamyslíte nad životními hodnotami, utřídíte si v sobě, co je pro vás důležité, protože toto zrcadlo vám ukazuje, jak je život pomíjivý. Některé chyby jednoduše nejdou napravit.

Komentáře (0)