Krev andělů

recenze

Poslední dobou se stále více zajímám o historii a díky tomu mě baví číst romány z historického prostředí. Tuto knihu jsem si vybrala náhodou, hodně mě totiž zaujala anotace. Podobné záhady já miluji.

Kniha vypráví o vyšetřovateli Borkovi, který dostane na starost případ žen zabitých těsně před porodem. Kromě těchto žen také někdo zabíjí jejich nenarozené děti a krade jim srdce. Mladý vyšetřovatel musí přijít na to, kdo je vrahem a z jakého důvodu potřebuje jejich srdce. Je to snad kvůli krvi andělů, jak se také někdy říká krvi nenarozených dětí?

Nejvíce na celé knize se mi líbilo prostředí. Děj knihy se odehrává v Praze 17. století. Je hrozně zajímavé sledovat, jak probíhaly vyšetřovatelské postupy v minulosti, kdy neexistovalo nic jako DNA a otisky prstů. V knize je také zahrnuto, jak fungovalo právo útrpné – konkrétně tedy mučení a popravy (a to v pojetí pražského kata Hanuše – syna slavného Jana Mydláře). Něco takového bylo tenkrát úplně běžné, což je, tedy alespoň pro mě, hrozně zajímavé si uvědomit. Stejně jako fakt, že společenské postavení hrálo velmi významnou roli v tom, jak na člověka společnost nahlížela.

Knihu bych určitě nedoporučovala hodně slabým povahám, protože některé scény jsou hodně explicitně popsány. Mě to ale vůbec nevadilo. Naopak právě útrpné právo mě vždy zajímalo.

Celým příběhem nás kromě Borka provází také jeho milá Anička. A díky jejich vztahu jsem si opět uvědomila, jaké měly v tehdejší době ženy postavení a že jsem ráda, že žiji dnes a o historii si mohu jen číst. Jejich vztah je určitě jedním z těch lepších (na tehdejší dobu), ale i tak se musí poprat s spoustou problémů.

Trochu mi vadilo, že delší dobu se v případu nic moc nedělo a případ se nikam neposouval a pak najednou se vše vyřešilo úplnou náhodou. Ale i přes to jsem si knihu užila.

Jsem celkem ráda, že jsem po delší době dala zase šanci české autorce, byla jsem totiž velmi mile překvapena. Příběh i zápletka se mi líbily, k tomu skvělé prostředí a neuvěřitelná čtivost knihy. Bála jsem se, že ji budu číst trochu déle, protože to není můj žánr, ale nakonec jsem ji zvládla za dva dny a byla jsem zklamaná, že je konec. Proto mohu knihu určitě doporučit i těm, kteří tento žánr běžně nečtou a chtěli by s ním začít, a nebo by třeba jen chtěli vystoupit ze své komfortní zóny.

Komentáře (0)