Královské dělení

recenze

Ve světě nepříliš vzdálené budoucnosti dostává každý rodič možnost, o jaké se většina zdravě uvažujících lidí neodvažuje ani uvažovat.

Může nechat své dítě po dovršení věku třinácti let takzvaně rozpojit v zájmu darování orgánů, pokud má pocit, že z něj neroste nic pořádného, nebo dokonce spěje přímo do kriminálu.

Je to taky úžasný nástroj státní moci a péče o sirotky. Pokud jsou na pořadí dne rozpočtové škrty, poškrtáme pár dětí a grafy se vrátí do normálu.

A pokud máme v rodině hluboké náboženské přesvědčení, rovnou od narození můžeme dítěti tvrdit, že nechat se rozebrat na kusy je posvátné poslání a dítě bude mít pocit, že je někdo víc a výjimečný. A na operační stůl vyskočí samo a rádo.

Budoucnost bude skvělá. Pokud se nenarodíte jako jedinec určený k rozpojení. Protože pokud je to určeno, stejně tomu neuniknete.

Tři pubescenti, Connor, Risa a Lev, se setkají z výše uvedených důvodů a společně prchají před vidinou svých těl jako skladu náhradních dílů.

Nakonec se dostanou do tajného útočiště, kde každý z nich, spolu se stovkami podobně odsouzených dětí, dostane možnost počkat do svých osmnácti let. Po dovršení tohoto věku totiž není možné, a hlavně legální, člověka rozpojit.

Jenže čekání nebude nakonec tak dlouhé, jak si mysleli.

Titul Bez šance byl popsán v tolika různých recenzích, hodnocení a jiných médiích, že není nutné jej blíže popisovat ani přibližovat.

Jako zástupce příběhů pro mládež (young adult, protože je to vhodné zmínit, i když česky to zní lépe) se dostal do hledáčku mnoha mladých lidí, z nichž podstatné procento bloguje o knihách. Mezi nimi se rozšířila rychleji, než kapénková infekce v nevětraném autobuse, a lavina recenzí, dojmů a pocitů se valí doposud.

Připojím se krátce též.

Výprava knihy může směle konkurovat školnímu výletu do Krkonoš a příběh je jednoduchý, přímočarý, bez náročných odboček, vraceček a jiných kliček, které by nutily k hlubšímu přemýšlení. Což je dobře, v tomto žánru to ani není žádoucí.

Hrdinové jsou až smutně černobílí a pokud je zde náznak nějaké změny charakteru, tak to muselo být čtenáři jasné už od prvního setkání v knize. Zlý je zlý a dobý je dobrý. Nic víc, nic míň.

I tak kniha vzbudila zájem mnoha a mnoha čtenářů, mnohdy náročnějších knih. Čím to?

Téma. Jednoznačně téma a určitě mistrné vykreslení pocitů a až děsivá samozřejmost asistované smrti. Ti, kteří dítě přivedli na svět a mají jej chránit, je jediným podpisem neosobních lejster vyšlou na jistou a děsivou smrt. Zbaví se odpovědnosti za své chyby a svou krev a dále to přece není jejich starost.

Může být něco děsivější, než popření něčeho pro většinu tak samozřejmého, jako je láska rodičů? Pro mě ne.

Autor uchopil citlivé téma lásky rodiče k dítěti, rozvedl jej ve fungující systém bez citu a pak do něj čtenáře hodil, aby dopadl tvrdě o drsný asfalt. Dosáhl výborného výsledku.

Knihu jsem odkládala jen těžko a těm jednoduchým postavám fandila od začátku až do konce.

Titul Bez šance svým zpracováním nebude zřejmě patřit mezi kultovní knihy, ale svým nápadem bude nejednomu z nás ležet v hlavě dlouho po jeho dočtení.

Mně se to stalo a trochu mě to děsí.

Pořád mám v hlavě Tylera a Cyruse.

Komentáře (0)