Komentář/poznámky k Meditacím o první filosofii

recenze

Úžasné! Už od velmi útlého věku mě vždy velmi trápila nejistota toho, co je a co není; otázka jistoty o poznání světa kolem mě, proto jsem se tématem, které rozebírá Descartes, vždy chtě nechtě zaobíral - spíš z nějaké životní nutnosti než kvůli čemukoli jinému. Stejně tak to v meditacích dělá i Descartes - jeho skepticismus je spíše fingovaný než opravdový - snad proto z něho dokáže, na rozdíl od mnoha nefalšovaných skeptiků, vyjít a vybudovat, dle něho, neochvějné "jasné a zřetelné" poznání toho, co opravdu je a co má proto cenu dále zkoumat.
Smysly mi něco říkají o světě kolem mě, ale ze zkušenosti vím, že smysly mě často klamou. Vím, že mě mohou oklamat jednou, proč by mě tedy nemohly klamat neustále? Co když mi nějaký zlý démon představuje svět, který neexistuje, co když mi ukazuje lež? Jak si můžu být vůbec něčím, z toho co vnímám, být jistý? Ne, (prozatím) si tím být jistý nemůžu, ale jediným, čím si mohu být jistý, říká Descartes, je právě to, že rozvažuji, pochybuji a přemýšlím o (ne)jistotě poznání mého okolí, z čehož jistě vyplývá to, že já, protože myslím, existuji. A čím jsem? Mohu říci, že jsem člověkem, ale to v situaci, kdy je všechno zpochybněno, příliš neříká o mé esenci (či chcete-li "formě"). Proto Descartes odpovídá, že já jsem "res cogitans", věc myslící, protože to je právě jisté, že já jsem (tedy jsem jsoucno = věc) a myslím, tedy myslící věc.
Skeptikům by toto snad postačilo a dál by se uzavřeli do odmítání všeho jiného, nicméně Descartes zdaleka nekončí, ale pokračuje ve své teorii dál v důkazu existence Boha. Člověk (rozuměj duše, já...) vnímá, má tedy ideje (neplést s platónskými idejemi!) potenciálních věcí, které ale mohou být nepravdivé, neexistující. To, že si představuji jednorožce, pegase atd., ještě neznamená, že tyto bytosti opravdu existují (mohu být klamán, či mohu snít), co ale spojuje všechny ideje je to, že obrazy existují v jakémsi prostoru (jsou rozlehlé, rozprostraněné). Člověk má kromě všech těchto idejí také ideu Boha, jakožto dokonalé bytosti. K dokonalé bytosti patří to, že všechno poznání, které má člověk pouze z části, má Bůh plně. Kdyby totiž nebyl Bůh, jakým způsobem bychom mohli vědět, že něco víme, zatímco něco jiného nevíme (že víme část z možného celku, ke kterému se můžeme postupně blížit). Jak bychom dokázali určit celek, kdyby tento celek neexistoval? Sám si tuto část Descarta vysvětluji sartrovsky - Bůh jakoby splňuje definice bytí pro sebe i bytí v sobě, je tou plností, dokonalostí, ke které směřujeme. No jo, ale jak můžeme vědět, že Bůh opravdu existuje, když jej vnímáme, stejně jako třeba pegase, jako ideu naší mysli? Descartes tvrdí, že tato idea je dokonalá a pravdivá, neboť sám Bůh je dokonalý a k dokonalosti patří to, že je existující (D. vysvětluje, že metafyzicky je neexistence chybění existence a tudíž nedokonalost, a Bůh proto, jakožto dokonalá bytost, musí existovat, neboť esencí dokonalosti je právě existence).
Stále to není vše, zůstaneme ale (ještě alespoň na chvíli) u Boha, protože jestli se vám (stejně jako mně) nezdá Descartovo vysvětlení dostačující, má pro vás v rukávu ještě něco dalšího. Začněme otázkou, proč vůbec máme ideu Boha? Descartes dělí věci, podle jejich reality do tří kategorií, úplně nejnižší kategorií jsou mody jednotlivých věcí (konečných substancí), mezi ně bychom mohli zařadit třeba barvu - barva sama, bez věci, ke které se váže, nic neříká a k popisu reality je její znalost bez znalosti konečných substancí k ničemu. Právě konečné substance dávají modům existovat, ale stejně tak musí něco dávat existovat konečným substancím, a tím je právě Bůh, nekonečná substance. Stejně jako je nějaký stůl hnědý, tedy hnědá se týká bezprostředně stolu, i lidské já, jakožto konečná substance, má v sobě ideu Boha, jako vyššího stvoření a zároveň stvořitele. Dobře si to můžeme představit na tom, říká Descartes, že idea Boha v nás je jakousi značkou řemeslníka, který nás vytvořil a tento řemeslník musí být nutně vyšší podstaty než jeho výtvor. Descartes taky tvrdí, že akt stvoření je rovnocenný s aktem zachovávání v čase, proto, podle něj, Bůh neexistuje jako pouhý prvotní princip (hybatel), ale stále svět udržuje v chodu silou své vůle. No jo, řekneme si a říká si tak i jeden z Descartových komentátorů, co ale rostliny a zvířata, nedostávají snad oni život skrze vodu a Slunce, které jsou neživými a proto nutně nižšími substancemi než samy rostliny a zvířata? Descartes jasně vidí značku "slepá ulice", proto řekne, že zvířata a rostliny vlastně žádnými zvířaty a rostlinami, tak jak je dnes známe, nejsou. Jsou to vlastně jen bezmyšlenkovité stroje fungující na principech kauzality. Je to v souladu i s pojetím člověka, jakožto res cogitans. Člověk mluví a vyjadřuje své myšlenky, proto myslí, to znamená, že má duše (či spíše je touto duší). Někteří lidé ale myslí hůře a někteří lépe, ale všichni, dle Descarta, dokáží vyjadřovat své myšlenky. Zvířata to neumí a to neznamená, podle Descarta, pouze to, že nemají rozvinutá řečová centra, ale znamená to jednoduše to, že žádnou duši nemají!
Jedeme dál! Bůh je dokonalý, proto nemůže klamat, což by bylo známkou nedokonalosti. Proč je ale potom člověk klamán svými smysly? Člověk není dokonalý, proto nemůže nikdy chápat plně, cele, ale jen částečně, k jeho nedokonalosti patří i to, že se plete a to především v situacích, kdy síla jeho vůle převyšuje sílu chápající. Když ale člověk využívá svého rozumu, zlepšuje své schopnosti chápání a stále se blíží k poznání skutečnosti, jaká je. Bůh je dokonalý a dobrý, proto by nedovolil, aby nás zlý démon klamal (jak jsme uvažovali na začátku), proto tedy vnější svět existuje (protože Bůh je dokonalý a nemůže klamat nebo dovolit nám vnímat klam). Uf, tato část Meditací mi přijde asi nejtěžší na vstřebání a zároveň nejnejistější...

Toto jsou mé, vcelku stručné poznámky o myšlenkových pochodech R. D., snad poslouží k hlubšímu pochopení i někomu z vás. Ještě abych nezapomněl - "první filosofií" v názvu není myšleno nic menšího než základ pyramidy, na které se dají vystavět všechny vědy i všechna filosofie. Descartes si jistě myslel, že se mu to podařilo, protože přeci neříkal nic, co by z definic mělo být jiné. Nicméně postupem času byla jeho filosofie překonána a poslední, co zůstalo, bylo jeho "cogito ergo sum", nicméně i to je v dnešní době široce zpochybňováno. Co to totiž znamená myslet? Zamyslíme-li se nad tím, znamená to něco jiného, než "pouze" vzpomínat, tedy přemýšlet nad minulostí (která je také samozřejmě značně nejistá)?

Komentáře (0)