Knihomol v ráži

recenze

Stejně jako i jiná rozhodnutí, toto začalo nenápadně. Můj muž mi pustil film. Tři dny Kondora. Vůbec jsem nechápala, co se tvůrci filmem snažili říct, protože bez jakéhokoliv vysvětlení jsem byla ve filmu z nudné kanceláře vhozena do kolotoče stříleček a vražd, doprovázeného dýchavičným vzezřením Roberta Redforda, který pořád něco křičel v telefonní budce.

Požádala jsem muže, aby to vypnul. Nemělo význam se dále dívat, byla to pro mě slátanina ze 70. let. Navrhl, abych si přečetla knihu, že ta byla bestseller své doby a každý ji znal, hlavně v USA, proto se tvůrci filmu nezatěžovali investovat kapitál do scén s vysvětlením a raději se soustředili na střílečky a celkovou špionskou atmosféru.

Protože můj muž se málokdy mýlí a kniha byla až překvapivě rychle k sehnání, splnila jsem jeho přání. Útlý svazek s téměř žádnými stopami po čtení jsem zvládla za několik cest MHD do práce. Inu...

Již zásadní rozdíl mezi filmem a knihou vidím v délce dnů měřících dobrodružství Kondora, tedy pracovníka CIA Joea Turnera, který pracuje na nezáživném oddělení, v nezáživném oboru mezi nezáživnými lidmi a jeho den se sestává z pozdních příchodů, buzerace vedoucího, čtení knih a chození pro obědy.

Na jeden takový oběd si odskočí a vrátí se do sídla svého maskovaného zaměstnavatele, kde jsou všichni náhle ještě méně zábavní než předtím, protože jsou mrtví. Joe, jako jediný přeživší, se tak dostane do kolotoče špionážních služeb, vyšších zájmů, chytrých převleků a náhodné soulože.

Taková průměrná směs snů všedního Američana 70. let. Joe se i přes svou nezkušenost dostane zlým na kobylku, najde si holku, potěší starého pána a celkově to všem náležitě natře. Nebojím se to tu napsat, protože profil příběhu i jeho filmový následník takoví jsou už od pohledu a pohádky špatně nedopadnou, i když v některých sem tam proteče potok krve.

Knížka je útlá, příběh plochý a naivní a jsem již nyní zvědavá na srovnání s filmovou předlohu, na kterou si musím najít čas a udělat tak radost i svému drahému, který mě do této záležitosti zapletl. Přiznám se, že příběh ve mě vzbudil spíše rozpaky, protože jsem očekávala větší hloubku, ale zase rozumím, že je trošku poplatný době, lidem a jejich touhám.

Dnešní filmy a knihy pojednávají také o jiném světě a tomu by zase těžko rozuměli lidé let sedmdesátých. Kniha ze přečtení stojí, najde v ní něco každý, kdo má zájem čtením překročit dobu, touhu přiblížit se myšlení předcházejících generací Američanů i národů, do jejichž jazyku byla kniha přeložena, nebo si jen přečíst trochu naivní pohádku pro dospělé, kde jeden frustrovaný a vyhořelý úředník CIA dostal šanci zazářit a místo čtení knih a hledání skrytých významů proti vládě v brakové literatuře vyrazí do boje se zlouny.

Třeba o tom někteří knihomolové doopravdy sní. Mně stačí poloha na čtení, při které mi během dvaceti minut neznecitliví polovina těla. To by byla nádhera....

Komentáře (0)