Kelley Armstrong - Nejtemnější síly #1 - Přivolávání

recenze

Duchové nejsou skuteční. Duchové jsou pro blázny. To, co jsem viděla, byly halucinace. Čím dříve se s tím smířím, tím dříve odsud vyjdu ven.
- Nejtemnější síly – Přivolávání, str. 68

*Dům pro problémové děti*
Co kdybyste se jeden den ráno probudili kvůli děsivému snu, podle kterého by se pak odvíjel celý den? Nakonec byste zjistili, že to však sen nebyl, ale byla to vzpomínka na dávné dětství. Co byste dělali?
Chloe si myslí, že je jen obyčejnou patnáctiletou dívkou, které zemřela maminka, a která se s tátou už od dětství často stěhuje z jednoho místa v Buffalu na jiné. Pořád jen mění školu a teprve teď pokračuje po roce v té stejné.
Ten den, kdy se jí zdál ten děsivý sen, je pro ni už od rána podivný. Není jí dobře, vidí lidi, kteří najednou zmizí, anebo slyší strašlivé lidské naříkání. Když se vše natolik vyhrotí, že se psychicky zhroutí a zděšeně a zuřivě napadá i učitele, kteří se jí snaží uklidnit, ocitne se nejprve v nemocnici a nakonec ji přesunou do Domova pro problémové děti. Údajně zde má strávit pouze dva týdny, ale nikdo před ní v domově tak krátkou dobu nepobyl.
Její spolubydlící je Liz, holka, která trpí děsy, že ji pronásleduje poltergeist, pak je tu Rae, dívka, která má ráda oheň, nebo Tori, náladová a protivná mrcha, která si dělá nároky na Simona, jednoho ze tří chlapců, kteří v domově jsou. Dalším z nich je jeho nevlastní bratr Derek, který má nejspíš asociální poruchu, není tak hezký, ale řekne na rovinu, co si myslí.
Dům pro problémové děti není tak strašný, jak se Chloe zprvu zdálo, ale stejně v něm není něco v pořádku. Stále slyší hlasy. Psycholožka Chloe předloží svoji diagnózu – trpí blíže neidentifikovatelnou schizofrenií, která by její stavy dokázala téměř vysvětlit. Jenže pak je tu Derek, který ji donutí k tomu, aby se zamyslela, že schizofrenie nemusí být její nemoc, a přiměje ji, aby si vyhledala význam slova nekromant.
A tak začíná celá záhada. Dům pro problémové děti není jen tak obyčejný dům, ale ví to vedení? Nebo je to jen náhoda, že se v něm sešly děti s nadpřirozenými schopnostmi? A co se stane, když jednu dívku pošlou do jiného zařízení, ale Chloe ji najednou uvidí ve svém pokoji sedět na posteli, jakoby se nic nestalo?
Musím přiznat, že jsem byla příjemně překvapená! Nic moc jsem od knihy neočekávala, možná proto jsem otálela s jejím přečtením. O to víc mě ale překvapila. Litovala jsem, že jsem po ní nesáhla hned, když mi došla! Přečetla jsem ji za jeden neuvěřitelný den, a kdybych u sebe měla i druhý díl, čtu dál, protože cliffhanger opravdu stojí za to!
Vy, co občas čtete mé recenze, jste už možná narazili na můj názor na fantasy knihy - v některých je na mě až příliš nadpřirozených postav na jednom místě (např. Hex Hall, Odstíny života apod.). Se stejným problém jsem se nečekaně potýkala i tady. Nikdy by mě nenapadlo, že to Kelley tak rozjede. Ale nebylo to špatné. Byla bych raději, kdyby toho bylo míň, ale budiž, zvyknu si.
Vyzdvihnout musím také postavy. Byly úžasné. Chloe se mi moc líbila, i když jsem si na ni musela zvykat. Byla vtipná, zábavná, jen mi (občas) přišlo, že jí má být o rok nebo o dva víc. Pak tu byli bratři – Simon a Derek. Nevím, za jaký tým budete kopat vy, ale já jsem jednoznačně pro Dereka, i když to není žádný hezoun! Pro mě to byl ten pravý z bratrů, ten záporák (ano, jsem tým Damon, možná proto tíhnu k typům „badboy“). Simon byl moc vlezlý (co se Chloe týkalo) a bojácný. Ale jejich role nejspíš teprve přijdou. Kniha skončila v tom nejlepším, takže doufám, že se dočkám svého vysněného konce!
Co bych dodala na závěr? Že kniha i přes počáteční rozporuplné pocity ohledně příliš pubertální hlavní hrdinky, které se nakonec vytratily, se mi kniha opravdu velmi líbila. Má spád, je čtivá, napínavá, děsivá a zábavná. Díky tomu všemu vám ji musím DOPORUČIT!

Hodnocení na blogu: 4,5 hvězdičky
Stefanie G.

Komentáře (0)