Keď príde Láska

recenze

Věřím, že po přečtení nadpisu mnoho z vás bude mít dlouho v uších vysoce postavený hlas protažený v závažném sdělení tklivé písně. Fakt, že ji slyšíme v uších i po letech však dokazuje, že zase tak špatná nebyla. A taky že nemám naprosto žádný hudební vkus.

Shodou okolností je však název notoricky známé písně v jiné jazykové mutaci shodný s názvem básnické sbírky Vaška Beránka, která zase tak známá není v širších kruzích, a to mi přijde dost škoda, protože kolem této krásné knížečky je tolik dobra a krásné spolupráce, že při pohledu blíže jsem až musela chvíli přemýšlet, kam jsem v roce 2017 koukala, když sešitek vycházel, že mě úplně minul.

Kniha se skládá z jednadvaceti básní a ke každé je připojena jedna ilustrace. U těch se zastavím, jsou jednoduše nádherné a nedělalo by mi problém představit si mnohé z nich jako velkoplošný obraz na stěně doma i jinde. Ilustrátorka Tereza Otavová má rozhodně ohromný talent a básním tak připravila krásný vizuální polštář.

A nyní se dostáváme k poezii samotné. Ještě jednou se zastavím u počtu básní, číslo dvacet jedna je totiž dle některých výkladů číslo andělské, což může pomoci vykreslit atmosféru básní, protože i k andělům, nebesům a dalším nadpozemským tématům se autor obrací. Nosným prvkem je však vždy Láska. Ano, s velkým počátečním L. Tento jinotaj je použit i u dalších slov a je cítit, že právě na významy daných slov autor dává schválně velký důraz. Nejedná se totiž ani tak o gramatiku jako o velikost citu samotného. A právě ten autor prožívá v každém verši.

O Lásce, o tom, co cítím,
bych mohl napsat básní stovky a přesto…
Přesto nikdy nedovedu slovy vystihnout,
co cítím ve své srdci, jak šťasten jsem, že mohu milovat a lepší Život mít!

Žár lásky prostupuje srdcem.
Chtěl bych do Světa vykřičet, jaký štěstí a požehnání,
bylo mi dáno tím, že jsem Tě našel…
Tolik krásného se ve mne odehrává a já jen na písmena musím se omezit!

Každá báseň je osobní zpovědí autora. Nenaplněná láska, touha i temnější smýšlení, které však končí v naději. Stále silné a stále planoucí. Jedná se o tzv. lyrickou poezii, pro doplnění v prvním pádě. Po básních nechtějte vyprávění děje, nejedná se o epos ani o nic takového. Básně zachycují soubor autorových pocitů, zkušeností a tužeb. Mezi řádky lze vyčíst kapitoly z jeho života, kdy teprve musel dojít k určitým poznáním, to však čtenáře s autorem právě může pevně spojit.

Touha po láce a spříznění je přirozená většině živých bytostí, a právě tato přání vystihuje Václav Beránek ve svých verších. Některé jsou temnější, burcují a ukazují. O chvíli později je již smířlivější a opět spíše hladí po tváři jemnými slovy, které ukazují cestu k tomu nejvyššímu citu.

Souhrnně se dá tento soubor básní označit jako určitý manifest duše. Nejhlubších tužeb i zklamání. Přečtením básní, ať už postupně nebo na přeskáčku, lze tušit příběh, který za tím vším je. A pokud jej tam vidíte, tušíte správně. Autor si nese životem úděl, který jej činí jedinečným a ostří jeho pohled na ty součásti života, které mohou jiným připadat samozřejmé, ale ve chvíli, kdy už nejsou, je to o to bolestnější. Ovšem toto ovlivňuje hlavně vyznění a význam jednotlivých sdělení v básních.

Ale určitě Vám doporučuji životní příběh Vaška Beránka k nahlédnutí, je nesmírně inspirující člověk a má opravdu mnoho co říct.

Stromy zlaté shazují svůj šat…
Neptají se, co, proč a jak.
Jen s klidem a mírem sundávají své kabáty,
je jim jedno, zda to je či není módní…
Neřeší totiž módu poslední,
na rozdíl od nás lidí…

Právě to odhalení reality dnešních dnů až na dřeň tvoří jeho dílo jedinečným a nitka toho nejvyššího citu stále lechtá kolem srdce. Obrazy nebeské brány i pohled stočený k peklu. Krása duše i nekonečná bolest v hrudi. Někdy příjemná, jindy trhá nitro na kusy. To vše lze nalézt mezi více než dvěma desítkami malých zpovědí. Věřím, že každý zde najde kousek té své vlastní. Podobnou otázku. Možná i odpověď nebo stín cesty.

Nechte tedy přijít Lásku a ponořte se do zpovědi mladého muže, ve které je toho mnohem více, než se na první přečtení zdá.

Komentáře (0)