Když ženy koketují s vědou, jde jim to skvěle

recenze

Mike Ashley mě loni velmi mile překvapil svým výběrem hororových povídek z per viktoriánských autorek. Svědkyně temnot měly vše, co jsem chtěla, a čtení byla krásná procházka zahradou. Tedy pokud máte rádi půlnoční procházky temnými zákoutími, kde se vám nad hlavou klene kostnatý baldachýn z pokroucených větví a vaši cestu osvětluje pouze měsíc. Pro letošek nám Mike spolu s nakladatelstvím Plus představuje další ženy té doby. Tentokrát vás ovšem nebudou chtít vystrašit. Tedy většinou. Svědkyně zítřka totiž stály u zrodu sci-fi.

Kniha má stejně jako její předchůdkyně úžasnou obálku a neméně skvělé ilustrace, které předchází každé z povídek. Výborně tak dokreslují atmosféru příběhu a ať chcete nebo ne, stejně jim věnujete nějaký čas, než se odhodláte ke čtení.

Všeobecně se považuje, že na začátku byl Frankenstein a jeho literární matka Mary W. Shelley. Co už ovšem v povědomí čtenářů není tak pevně usazené, je skutečnost, že tato dáma nebyla ve své tvorbě ani zdaleka osamělá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Důkazem toho budiž čtrnáct povídek, které pan Ashley s největší péčí vybral.

Je pravdu, že povídky jsou poplatné době svého vzniku a dnešnímu čtenáři se mohou jevit naivní, úsměvné, možná dokonce přitažené za vlasy. Když si však člověk uvědomí, jaké objevy byly tenkrát známy, nezbývá než žasnout nad fantazií a rozhledem autorek. Přestože muži měli tehdy nepopsatelně větší možnosti vzdělávání ve vědeckých oborech a přestože se soudilo, že věda je pro ženy naprosto nevhodné téma k rozjímání, Svědkyně zítřka dokazují, že jim vědecký pokrok nebyl lhostejný.

V knize tak najdete téma neviditelnosti, utopistickou říši, v níž vládnou ženy a muži jsou drženi v jakýchsi harémech a vykonávají domácí práce, matematický důkaz čtvrté a páté dimenze, do níž se může člověk dostat v jednom malém pokojíku pro služku nebo například představy, co se skrývá na severním pólu, jež v té době stále čekal na své první dobyvatele.

Vzducholodě, transfúze, fotografování myšlenek a spousta dalšího, mnohdy zabaleného do strašidelného hávu a prezentováno pološílenými vědci, kteří se neštítí pro své pokusy využít své nejbližší, i kdyby to ty nebožáky mělo stát život. Přehršel motivů od posedlosti vědeckým pokrokem, touhou po věčném mládí a nesmrtelnosti, vášní a láskou až po prachobyčejnou náhodu. Ať už je to, jak chce, ve většině případů se převratný vynález buď ztratí, nebo spotřebuje a už jej není možné zopakovat.

Kvalita jednotlivých povídek sice mírně kolísá, ale nenašla jsem žádnou, která by se nacházela ve škále špatných počinů. Příběhy mají temnější atmosféru a často inklinují k hororu, což však osobně považuji za dobré, jelikož to spolu jednoduše funguje.

Pokud vás tedy zajímá, jak to vypadalo, když se sci-fi teprve batolilo v plenkách, zatímco se jej ženy i muži snažili postavit na nohy, jsou pro vás Svědkyně zítřka prakticky povinností.

--- Má drahá Constance: konečně jsem objevil sloučeninu, která, je-li použita jako mast, činí svého uživatele neviditelným v běžném světle. Možná ti to připadá podivné, ale pro kohokoli, kdo třeba jen povrchně studoval vibrace vzduchu jako přenašeče světla, je to velmi prostá otázka a snadno srozumitelná. Bohužel jsem dosud neobjevil přesnou kombinaci chemikálií, jež by uživatele znovu zviditelnila. Na první pokus jsem použil tolik vlastní krve, kolik jsem se odvážil, ale na protilátku potřebuji další krev a ta Mallettova nesplnila má očekávání. Potřebuji krev mladé zdravé ženy a potřebuji jí velké množství. Jsem si jist, že ty, drahá sestro, se ochotně obětuješ vědě, neboť to bude znamenat jeden z nejpřevratnějších objevů v dějinách světa. ---
Nejdůležitější přísada – Greye La Spina

Komentáře (0)