Když vše zkazí konec...

recenze

První, čím mne kniha zaujala, byla samozřejmě výrazná obálka. Po přečtení anotace jsem si řekla, že to zkusím, ačkoliv jsem si myslela, že to nebude úplně můj styl.

Od příběhu jsem příliš nečekala, proto mě překvapilo, jak rychle jsem se začetla a nemohla se od knihy odtrhnout. Upřímně však nedokážu říct, čím přesně to bylo způsobeno.

Knize bych trochu vyčetla, že spousta věcí byla hodně předvídatelných. I přesto to však neubralo na mé touze číst dál.

Mia mne mnohdy vytáčela svým chováním, přehlížením věcí, které byly zřejmé, urážením se kvůli každé blbosti, ... I přesto jsem jí to úplně nevyčítala. Přeci jen si něco jako malá zažila. Navíc ztratila ve všechny lidi důvěru, což je také vcelku pochopitelné. Bylo zajímavé pozorovat hledání ztracené důvěry, což opravdu není tak jednoduché, jak se může zdát.

Od určité části jsem neustále přemýšlela nad tím, jak kniha skončí. Napadali mě jen dva náměty na konce - jeden se mi zdál méně pravděpodobný a ten druhý mne vůbec nelákal. Takže jsem knihu zároveň již chtěla dočíst, ale i přesto jsem stále oddalovala čtení posledních stran.
Bohužel, mé obavy byli na místě. Konec byl zkrátka takový nijaký, například epilog mi přišel absolutně o ničem. Nemyslím tím otevřený konec, ten bych nějak skousla a rozhodně by mi nezkazil dojem z celé knihy. Abyste chápali, pro mě je konec jedna z nejdůležitějších částí knihy. A tak se stalo, že z knihy, kterou jsem chtěla hodnotit hodně dobrými čtyřmi hvězdičkami, se stala horší tříhvězdičková kniha.

Komentáře (0)