Když se zachráněný sám stane zachráncem

recenze

Co mě naučil tučňák (2016) / Mikik

Autobiografický román, kde zachráněný tučňák změní lidem život.

Setkání různých světů
Mladý anglický učitel Tom Michell se vydává do Argentiny, kde získává místo na internátní škole. Země se zmítá po vládě prezidenta Peróna na pokraji vojenského puče a každodenní život není v zemi vůbec jednoduchý. Přesto se Tom vydává za dobrodružstvím, po kterém jeho nespoutané srdce touží. Netuší však, že brzy se setká s někým, kdo ho naučí v životě něčemu důležitému. Lásce, víře a zodpovědnosti.

Okamžik, který si bude navždy pamatovat, se odehraje při jeho dovolené v Uruguayi. Při jedné vycházce na pláž je svědkem hrozné katastrofy. Moře vyplavilo na břeh tisíce mrtvých tučňáků, kteří zemřeli kvůli lidské bezohlednosti. Námořníci při čištění lodí vypouštěli ropu do moře a tučňáci uhynuli. Tom je otřesen, ale při bližším pohledu zjistí, že jeden jediný tučňák přežil. Nevypadá moc dobře, je pokrytý ropou a těžce dýchá.

Mladík se s ničím takovým nikdy nesetkal a bez většího přemýšlení se tučňáka ujme. Pokouší se ho vyčistit a po zjištění, že se nějakou dobu nebude moci vrátit do svého přirozeného prostředí, se ho rozhodne propašovat sebou do Argentiny. Cesta je to poněkud komplikovaná, ale při dvojici stojí štěstí a dostávají se do bezpečí univerzity.

Zachránce, nebo zachráněný?
Ve škole se nový přírůstek okamžitě stává oblíbencem a dostává jméno Juan Salvador, později jen Salvado. Tom měl v plánu Juana ubytovat v zoo, ale po zhlédnutí tragických podmínek se rozhoduje, že si jej nechá do té doby, než se bude tučňák moct vrátit na své přirozené území. Tučňák se mezitím zapojuje do běžného života a pomalu začne ovlivňovat místní dění.

Co mě naučil tučňák je nádherná kniha nejen o vztahu člověka a zvířete, ale i o člověku samotném. Na pozadí příběhu se odehrávají státní nepokoje a peníze mají každý den naprosto jinou hodnotu. A i přesto na nás příběh působí pozitivně a nechává v nás hluboký emocionální prožitek.

Obyčejný příběh nebo i trocha poselství?
Nelze říct, že příběh dopadne dobře nebo špatně, dopadne totiž přesně tak, jak má. Autor si ze svého setkání s tučňákem uchoval krásné vzpomínky, nové životní hodnoty a jednu jedinou fotku. Je zvláštní, že se lidé svěřují raději zvířatům, probírají s nimi své problémy a mají pocit, jakoby jim rozuměli. Možná právě díky jejich bezelstnosti a neschopnosti lhát, jsou tak oblíbenými společníky. Na otázku jak se mohl tučňák stát nejlepším přítelem mladého muže, nám odpoví tato kniha naprosto jednoznačně.

„Našim životům vládla rutina. Juan salvado byl pěkný puntičkář. Každé ráno provedl sérii příprav na nový den, k nimž patřila péče o dokonalý zevnějšek. Věnoval pozornost každičkému pírku, seřazoval je v přesném pořadí a kontroloval, zda jsou čistá a nepoškozená. Ani ten nejmarnivější mužík na světě, Hercule Poirot, nedbal o svůj zevnějšek víc než jen Juan Salvado. „

Autor poukazuje i na některé lidské stránky, kdy kvůli pohodlí a penězům zapomínají lidé na to nejdůležitější. Toleranci a respekt k životu. Našemu i cizímu.
Na mě jako milovníka zvířat kniha naprosto zapůsobila. Příběh plyne, až najednou jste na konci. Místy je smutný, ale psaný zároveň i vtipně a roztomile, takže kniha osloví určitě většinu čtenářů, kteří si chtějí u knihy nejen odpočinout, ale i se pobavit a hodně dojmout.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---