Když se srdce směje a pláče současně

recenze

Nebyla jsem úplně přesvědčená o tom, že to bude příběh pro mě. Trošku jsem se bála, že z toho bude klasický románek o mladé holce a takové knihy jsem četla naposled asi ve dvanácti letech. Po přelouskání prvních pár stran se moje přesvědčení potvrdilo a já váhala, jestli mám ve čtení vůbec pokračovat. Pár dnů jsem si knihy vůbec nevšímala. Nicméně jsem se nakonec rozhodla, že dám Lennie ještě šanci. Ostatně nejsem ten typ, co by je knižním hrdinům nedával. A nelitovala jsem.

Představte si, že vám je sedmnáct a zemře vám sourozenec. Sourozenec, s kterým sdílíte úplně vše a je vaším nejlepším přítelem, vaším vzorem. Máte pocit, že jste ztratili svou druhou půlku, že jste vlastně ztratili i sami sebe. Vaše matka je neznámo kde a její existenci potvrzuje jen nedokončený obraz, který babička domaluje, až se matka vrátí... Jenže vrátí se? A proč tu není? Do toho všeho se poprvé v životě zamilujete. Bláznivě a s velkou výčitkou, že vaše srdce může tlouct i pro někoho jiného. Máte být přece smutní...

S každou další básničkou, které Lennie psala všude, kde se dalo, jsem ji víc chápala. S každou další událostí jsem jí víc rozuměla a když se jí nedařilo, měla jsem chuť ji obejmout a utěšit. Vyrovnat se se ztrátou někoho tak blízkého není vůbec snadné. Každý proti tomu bojujeme tak, jak můžeme. Jenže život se nezastaví jen kvůli tomu, abychom mohli v klidu truchlit. Pro Lennie je ale moc těžké jít prostě dál. "Vyžaduje to strašné úsilí nenechat se pronásledovat tím, co nebude, ale být raději vděčná za to, co bylo."

Co bych na knížce vyzdvihla, jsou již zmíněné básničky, kterými je příběh proložen. Hlavní hrdinka jimi doslova zasypává celé město. Jsou na útržcích papírů, na stromech, na účtenkách... I díky nim Lennie skutečně poznáváte. Ale abych jen nechválila, mám i malou technickou poznámku. Básničky by mohly být víc čitelné. Někdy jsem měla problém slova rozluštit a trošku to kazilo atmosféru vyprávění.

Možná to bylo správným načasováním, ale kniha se mi nakonec moc líbila. Nevadilo mi, že jsem tak trošku očekávala, co dalšího se stane. Naopak. Na konci příběhu jsem se usmívala možná stejně tak bláznivě, jako když Lennie poprvé spatřila svého vášnivého kytaristu. Je to dojemný příběh o mladé slečně, o jejích trápeních a láskách. A v neposlední řadě o tom, že nebe je skutečně všude...

Komentáře (0)