O radostech a starostech jednoho obyčejného kluka

recenze

Ten, kdo stojí v koutě (2016) 5 z 5

/ AndyK

Nestává se mi, že bych nejdřív viděla film a teprve pak si přečetla knihu. Vlastně se mi to nestalo nikdy. Až teď. Film Charlieho malá tajemství je moje srdeční záležitost a vůbec nechápu, jak je možné, že jsem se ke knižní předloze dostala až nyní. Protože rozhodně stojí za přečtení. A ne jedno, alespoň pro mě.

Charlie je v prvním ročníku střední školy a nutně potřebuje přítele. Někoho, s kým by sdílel své pocity a pohled na vše, co se kolem něj děje. A tak si takového přítele vytvoří a začne mu psát dopisy. Dopisy, které čte samotný čtenář knihy. Po každém dalším z nich, po každé další přečtené stránce jsem se nemohla ubránit pocitu, že Charlie je adresuje právě mně. Píše o kamarádovi, který spáchal sebevraždu. O svých rodičích, sestře a bratrovi. O tetě Helen, která nešťastně zahynula. Svěřuje se s tím, jaký je život obyčejného puberťáka a s čím se musí potýkat. Představuje svého profesora angličtiny, který mu dává zvláštní úkoly. Především ale píše o skutečných přátelích, které nakonec poznává a kteří mu dokonale mění život.

Jak už jsem naznačila, vyprávění je psané ich formou, prostřednictvím dopisů. Možná i díky tomu se příběh čte tak lehce. Nechybí mu asi nic, co se od vyprávění dospívajícího kluka čeká. Naopak. Má něco navíc. Nejsem si ale jistá, že náctiletí čtenáři to "něco" pochopí. A já to "něco" také neprozradím, protože na to si musí každý přijít sám. Jen tak to má smysl. Jen tak se vás to dotkne přímo u srdce. I proto doporučuji se ke knize vrátit později, pokud ve vás nic nezanechá.

Kniha, která mě dokázala rozbrečet na lavičce na náměstí, kde kolem mě byla spousta lidí, rozhodně nemůže stát někde v koutě. Zaslouží si své čestné místo. Musím tu zmínit, že filmové zpracování je podle mě také velmi povedené, ale kniha je kniha. O tom bez debat.

Jestli je mezi Vámi někdo, kdo příběh nezná, napravte to. Myslím si, že nebudete litovat.