Když Psycho není zrovna moc psycho...

recenze

V roce 1960 se zrodilo jedno kultovní dílo. Alfred Hitchcock vdechl život svému nezapomenutelnému snímku jménem Psycho. Zvedněte ruku, kdo jste nikdy neslyšel o Normanu Batesovi a jeho matce! No, moc vás není, co?

Ani po tolika letech nedává Psycho některým spát. A tak se Robert Bloch vrací na místo činu ve své knize jednoduše pojmenované jako Psycho III.
Norman i jeho matka dávno odpočívají pod slušnou vrstvou hlíny, jejich obydlí i motel jsou už taktéž dávnou minulostí a malé městečko Fairvale by si žilo klidně dál svůj ospalý život, nebýt kontroverzních plánů některých podnikavců. Lidská nenažranost a zvědavost jsou zřejmě nekonečné a tak je Batesův motel a dům znovu vybudován a spolu s realistickými voskovými figurínami dávno mrtvých aktérů má sloužit jako turistická atrakce. Slavnostní otevření však naruší jedna stylová drobnost. Vražda jedenáctileté Terry, která je nalezena v Batesově domě ubodána nožem. Že by Norman vstal z mrtvých?

Následující děj sledujeme prostřednictvím mladé a ambiciózní Amy. Ta se rozhodla, že napíše knihu, zabývající se Normanovým případem a pokusí se vše uvést na pravou míru, přičemž se snaží vymýtit různé povídačky, polopravdy a mystifikace, jež se kolem tehdejších událostí tradují do dnešních dní. Amy působí seriózně a inteligentně, prostě celkem sympatická postava, u níž nehrozilo, že by mi svým nelogickým chováním lezla vyloženě na nervy. I když své slabší chvilky také měla.

A protože mrtvola malé holčičky je málo, další oběti na sebe nenechají dlouho čekat. Jsou jimi samotný organizátor nového zrodu Batesova motelu a jeho milenka. Tlusťoch Remsbach je nalezen u sebe v posteli, prošpikován třinácti bodnými ranami řeznickým nožem, přičemž mu na loži dělá společnost vosková figurína Normanovy matky. Milenka Doris nalezla svůj konec v autě na příjezdové cestě Remsbachova domu, kde někdo rozšířil její dýchací cesty úhlednou řeznou ranou přes hrdlo.

Podezřelých je mnoho, k tomu se nám přidává i poněkud neortodoxní postavička samozvaného démonologa, který tvrdí, že Normana kdysi posedl démon, jež stále přebývá na těchto místech, mění hostitelská těla a prostě klidně dál páchá ty svoje neplechy. Troška toho exorcismu by mohla přijít vhod, no ne?

Psycho III má dobrý rozjezd, okořeněný dobrou dávkou tajemna, hororovými prvky a záhadným úmrtím. Jenže… To je na dlouhou dobu vše. Pokud čekáte, že v knize najdete alespoň podobnou atmosféru, která na vás dýchala z filmu, rovnou na to zapomeňte. Kniha se tváří jako thriller, ale postupem ztrácí dech, otázek přibývá, přičemž se nedostává adekvátních odpovědí. Po nějaké době jsem měla pocit, že Amy jen jezdí z místa na místo, vede rozhovory, prchá před novináři, zase s někým debatuje, sem tam čelí nedůvěře a nevraživosti místních obyvatel, která nakonec vyústí v brutální probodání… pneumatik na Amyině vypůjčeném voze.

Jestli jsem se zmiňovala, že začátek byl dobrý, pak se děj nějak zakuckával, potom ve finále pravděpodobně dostal astmatický záchvat. Tož to bylo co? Fik, fik a konec? Vrahem je ten a ten, děkujeme za přečtení, nashledanou? To jsem opravdu čekala víc. Alespoň jsem doufala v nějakou pořádnou akci. Nebo akcičku, ta by mi stačila. Ale tenhle závěr, co vypadá jako šitý horkou jehlou… Poněkud rozčarování.

Mám dnes dobrou náladu, Psycho III hodnotím jako průměr. Vypadá to, že deště se jen tak nezbavíme a do toho počasí se tahle knížka celkem hodí. Pokud se chcete trošku zabavit a nemáte přehnaná očekávání, směle do toho.

Komentáře (0)