Když na jatka, tak aby to bylo pořádný maso

recenze

Byla jednou jedna jatka. V klidu si stála a pomalu se rozpadala uprostřed obilných lánů poblíž krásné řeky Arkansas. A rozpadala by se poklidně dále, kdyby si jednoho dne zvrhlý zločinec jménem Lou Handy se svou zlou partou neusmyslel, že právě tady je dobrý nápad zřídit si sídlo odboje proti systému. A vzít s sebou školní výlet hluchoněmých studentek s jedinou slyšící a mluvící učitelkou. Náhoda je sice blbec, ale alespoň do svého únosu nebudou příliš mluvit.

Bohužel pro Loua a jeho partu na scénu brzy přichází zkušený vyjednavač Arthur Potter, aby mu jeho hloupý nápad s útěkem a zabíjením rukojmí rozmluvil.

Dlouhá rozmluva dvou tvrdých hlav může začít. Ani jeden z nich však netuší, že i hluchoněmí za špinavými zdmi toho mají mnoho co říct. A taky to řeknou.

Příběh dlouhého obléhání opuštěných jatek, děsu nechápajících rukojmí i malých kariérních bojůvek v policejních táborech kolem jatek mrazí. Křehká rovnováha šílenství dočasného pána nad životem a smrtí může být vychýlena každým neuváženým slovíčkem. O to horší se situace zdá, když se jednotlivci snaží vzít řešení do vlastních rukou.

Nepřítelem bezbranných dívek není jen zpocený šílenec s nejistým prstem na spoušti nabité pistole, ale i ego zasahujících policistů a snaha novinářů získat sólokapr za každou cenu. I za cenu života nevinných.

Jeffery Deaver opět nezklamal a držel napětí příběhu až do jeho šokujícího konce.

Nic není takové, jak se zdá. A hranice dobra a zla není vždy jasně patrná. Každý někdy toužil udělat něco špatného. Ale jen málokdo má odvahu to skutečně udělat.

Komentáře (0)