Kdopak to mluví???

recenze

Třetí hlas (2014) / Thanyss (398 views)
Kdopak to mluví???
Dobře, dobře. Slibuju, že po Třetím hlasu si přečtu zase něco nenásilného, ale teď mě to určitou dobu prostě táhlo k mrtvolám a surovým vrahům. Tedy samozřejmě jen v tom knižním slova smyslu. Třetí hlas mě dostal anotací i obálkou. Prostě láska na první pohled.

Nebudu to dlouho zdržovat a rovnou na začátku přiznám, že knížka mě chytila za pačesy a nepustila. A tak to mám ráda. Jen stěží jsem přetrpěla svou pracovní dobu, v duchu jsem se neustále vracela k rozečtenému příběhu, a když jsem doběhla domů, hned jsem brala Třetí hlas do rukou a ztratila se mezi řádky.

A přitom to začíná tak nevinně. Takovou malou sebevraždičkou celního úředníka, kterého doma nalezne jeho dcera Sandra. Ale to už se nám do cesty dostává Olivie Riverová, jež přestože má policejní vzdělání, u policie nepracuje. Každopádně zvědavost a kuráž ji nechybí a tak poté, co zjistí, že z domu zemřelého Bengta Sahlmanna zmizel notebook, který sdílel se svou dcerou, vrhá se střemhlav do svého samostatného a svérázného vyšetřování. Začíná si být totiž jistá, že Bengtovi s tou sebevraždou někdo pomohl.

Střih, přesouváme se do Marseille, kde je objeveno rozřezané tělo mladé ženy. Abbas el Fassi se vydává pátrat po vrahovi své dávné lásky. Mrtvá žena se jmenovala Samira a kdysi to bývala target girl proslulého vrhače nožů. V současné době se však živila daleko pochybnějším způsobem. Spolu s Abbasem se na netradiční výlet vydává i Tom Stilton, bývalý policista a bezdomovec.

Předchozí kniha autorské dvojice – Skočný příliv, sklidila po světě velký úspěch a druhý díl mu statečně dýchá na záda. Na severskou krimi je poměrně málo brutální, i když jako čtení pro děti před spaním bych Třetí hlas rozhodně nedoporučovala. Co ději schází na surovosti, to dohání v komplikovanosti zápletky.

Už zřejmě nestačí jedno místo děje, v poslední době se rozmáhá trend rozehrávat zločiny napříč státy a kontinenty a tak zločiny, které spolu na první pohled nesouvisí díky značné vzdálenosti, se ve finále ukáží jako úzce spojené. Vrazi začínají být mobilnější, rafinovanější a na své okolí působí mnohdy velmi důvěryhodným dojmem.

A když nestačí jeden vrah, přibereme do hry dalšího parťáka.

Třetí hlas se povedl, zápletka je skvělá, komplikovaná, ale nepřekombinovaná. Všechny postavy doslova dýchají, nepůsobí ploše a každá je originál nezapadající do šablon. I prostředí je opravdu dobře popsáno, zvláště pak temné marseilleské uličky nebo depresivní scéna kostela a zasněženého hřbitova. Má to prostě tu správnou atmosféru a přiměřenou dávku mrtvol.

Jistě, nějakou tu nepřesnost bych našla, ale protentokrát se mi vážně nechce šťourat a rýpat, tak to nechám být, protože se jedná o detaily, které vlastně ani nestojí za pozornost. No, možná si jen maličko šťouchnu do Olivie – místy to její pátrání na vlastní pěst bylo opravdu hodně na hraně se zdravým rozumem a pudem sebezáchovy.

Takže jednoduše, jestli se Cilla a Rolf rozhodnou ve své knižní sérii pokračovat, držím jim i palce u nohou, aby si stále drželi pomyslnou laťku tak vysoko jako doteď. Já se rozhodně budu těšit na další případy.

Třetí hlas je chladný, na světlo v něm vyplouvají nepříjemná tajemství, lidé se přetvařují, prachy hýbou světem a porno může způsobit smrt. Co víc si od dobrého thrilleru přát?

---V noci jsem opustila své tělo, šeptám kavce, ještě předtím, než jsem zemřela. Vznášela jsem se kousek nad ním, už když mě začal týrat, všechno jsem viděla seshora. Viděla jsem, jak se mi řemeny zařezávají do krku, tahal za ně příliš silně, pochopila jsem, že se udusím. Proto jsem křičela tak strašně, tolik to bolelo, nikdy předtím jsem takhle nekřičela. Určitě proto mě začal mlátit, stále dokola, a těžkým popelníkem mi rozbil spánek. Vypadalo to hrozně.---

Komentáře (0)

kniha Třetí hlas recenze