Kdo umí, umí. A Minier zatraceně umí.

recenze

Tma (2016) 5 z 5

/ Thanyss

Mráz byl příjemným důkazem toho, že ledově mrazivou detektivku s nápadem dokáže napsat i někdo, kdo neobývá severské končiny. Kruh byl ještě o krapet lepší, navíc osvobozen od přehnaně vygradovaných scén. A teď přišla Tma. Děsivá, tajemná a já byla zatraceně zvědavá, jestli Bernard Minier dokázal udržet svou laťku stále tak vysoko.

Štědrý den. Den radosti, setkávání s rodinou. Dárky jsou nakoupeny, už jen stačí zasednout ke štědrovečerní tabuli a konečně si užít zasloužený klid a pohodu. Mezi námi se ovšem najdou i tací, kterým svátky nepřináší úsměv a potěšení, ale těžké deprese a myšlenky na smrt. Vánoce mohou být pro někoho důvodem ke spáchání tak zoufalých činů, jakým je například sebevražda.

Co byste dělali vy, kdybyste ve své schránce našli dopis, v němž se evidentně rozrušená a zoufalá žena vyznává ze své frustrace a pro vás neznámému člověku oznamuje, že ukončí svůj život. Máte v rukou jen ten dopis. Beze jména, bez zpáteční adresy. Před vámi vyhlídka večeře s rodiči vašeho snoubence na jedné straně, na straně druhé něčí život. Co uděláte?

Touto podivnou událostí startuje strmý pád do temnot pro Christine. Co se zpočátku tváří jako nešťastný omyl se záměnou poštovní schránky, se postupně mění v systematickou destrukci života mladé ženy. Někdo, kdo se skrývá v temnotě anonymity, postupně připravuje Christine o její nejbližší, o její práci, o všechny její jistoty, sebeúctu a v neposlední řadě i o chuť žít. Podlehne?

Bernard Minier protentokrát zvolil naprosto odlišnou formu. Ale nemusíte se bát, že by Martin Servaz byl vytlačen zcela mimo okruh dění. Jen je poněkud z formy. Léčí se na klinice, kde ho pronásledují děsivé sny o jeho lásce Marianne, kterou unesl Julius Hirtmann. Koho by taky nesejmulo, kdyby vám poštou přišlo srdce někoho, koho k zbláznění milujete. Jenže je tu někdo, kdo bytostně touží, aby se Martin vrátil do práce a zásobuje ho indiciemi k rok staré sebevraždě mladé umělkyně. Že to byla sebevražda, je zcela očividné navzdory brutalitě provedení. Koneckonců, lidé jsou schopni provést si neuvěřitelné věci. Jenže proč?

Připravte se na neuvěřitelně propracovanou psychologickou hru na kočku a myš. Ve Tmě se toho skrývá mnohem víc, než se na první pohled může zdát. A vezměte jed na to, že to ani v nejmenším nejsou hezké věci. Postavte se na startovní čáru a vydejte se na trať, kde každá překážka znamená další pád ve vašem životě. Postupně začnete zjišťovat, že cíl je nekonečně vzdálený a místo běhu už se jen zoufale plazíte. Ovšem cíl znamená život. Vzdáte to nebo budete bojovat do posledních sil s neviditelným nepřítelem, který je ovšem vždy o krok před vámi?

Tma má úžasně hutnou atmosféru, a přestože se autor vyžívá ve psaní tlustopisů, nedalo mi příliš velkou práci tuhle nálož zdolat za jediný den. Pravda, nevypadala jsem druhý den úplně nejlépe; s popraskanými žilkami v očích a zcela vyčerpaným pohledem jsem ovšem i tak působila zřejmě mnohem lépe, než Christine na svém dně.

Máte tedy odvahu vkročit do neznáma a čelit démonům, kteří na vás budou číhat v každém zákoutí? V tom případě vítejte. Nestěžujte si však v průběhu výpravy, že jsem vás nevarovala. Tma je totiž opravdu silné kafe.

Takže pan Minier nejen, že tu laťku udržel stále vysoko, on ji zase posunul o kus výš. Jestli tohle tempo udrží i v dalších dílech, potom začínám mít trochu obavy, co se mnou taková četba udělá. Jenže už teď vím, že do toho půjdu rovnou po hlavě.