Každý starý dům má svá tajemství...

recenze Vila na Sadové (2015)

Každý starý dům má svá tajemství...
Realitní makléřka s armádní minulostí… Český Němec píšící tajný deník v době okupace… Jaké je mezi nimi pojítko? Vila v Ostravě, ulice Sadová…

Právě tajemství jedné staré ostravské vily tvoří hlavní zápletku knihy českého autora Richarda Skláře, která vyšla letos v nakladatelství Fragment pod názvem Vila na Sadové. Román se odehrává ve dvou časových rovinách – v současnosti a v době druhé světové války.

Hlavní hrdinkou i vypravěčkou první dějové linky je padesátiletá realitní makléřka Roberta, zkráceně Bo, která spolu se svým exmanželem vlastní úspěšnou firmu. Kromě svatby ty dva pojí i zvláštně pestrá minulost. Před dvaceti lety oba pracovali jako agenti Ministerstva vnitra v nepokojích zmítané Bosně. Tuto „živnost“ ovšem už dávno pověsili na hřebík a věnují se nemovitostem.

Jejich realitka má v nabídce kromě jiného i krásnou, starou vilu na Sadové, která je plná cenných uměleckých předmětů. Když se o ni začne zajímat tajemný kupec, startují problémy. Mnoho indicií ukazuje na to, že si s nimi někdo touží po letech vyrovnat účty… Hra na „kočku a myš“ začíná…

Naproti tomu druhá dějová linka, zachycuje Ostravu během druhé světové války. Tehdy si úředník a nový obyvatel vily na Sadové Johann Proske začíná psát tajný deník. Na první pohled ustrašený muž, ale zápiskům svěřuje i svoji druhou tvář. Ve sklepě vily tajně ukrývá její původní majitele – židovskou rodinu Kubiczkovu – spolu s jejich velmi cennou sbírkou obrazů. Jenže se píše rok 1941 a konec války je v nedohlednu…

Každá kapitola knihy začíná vyprávěním současného dění prostřednictvím Bo, a končí jedním z deníkových zápisků Johanna Proskeho. Přestože je jasným pojítkem obou rovin vila, tak by směle obstály i jako dva na sobě nezávislé příběhy. Autor si dává záležet, aby je od sebe oddělil odlišným stylem i jazykem.

Proske ve svých záznamech popisuje nejen vlastní pocity a rodinné dění, ale především události, které se odehrávaly v okupované Ostravě. O této části se dá hovořit jako o historickém románu, a v lecčems i jako o dokumentu. Naopak vyprávění Bo je ryze detektivkou, o snaze rozluštit tajemství vily a motivy záhadných kupců, která zhruba v polovině přechází do thrilleru. A nutno dodat, že místy dost drsného. Taková pasáž s „okem“ je rozhodně nezapomenutelná!

Postava Bo se celkově mění postupem stránek a vlivem dění v takového Jamese Bonda v sukni. Adrenalin stoupá a spolu s ním i počet mrtvých, přestřelek, útěků či zranění. Místy je to snad až přehnané, co tahle postava vydrží. Čeho je zbytečně moc, je i počet stran, resp. množství okolní vaty. Malé proškrtání by ulevilo nejen čtenářově ruce, ale i celkovému spádu příběhu.

Těžko Vilu na Sadové zařadit (kromě kolonky „český román“) do jediného žánru. Richard Sklář jich do knihy vměstnal rovnou několik. Ovšem nejvíc sedne pravděpodobně čtenářům thrillerů. Napínavé, čtivé a někdy překvapivé.

autor: evasamankova · 13.07.2015 v 13:41 · přečteno 249x

Komentáře (0)