Katja Millay - Moře klidu

recenze

Moře klidu (2013) / Stefanie G. (334 views)
Katja Millay - Moře klidu
"Ahoj, Nastydatko!"
- Moře klidu, str. 102

*Linie děje*
Katja se v této knize zaměřila na příběh dvou hlavních hrdinů - někdy vypráví Josh, jindy Nastya. Je to právě ona, kdo nastupuje jako nová na střední školu, kde je studuje právě i Josh. Oba dva jsou poznamenaní svým osudem a každý se s ním vyrovnává jinak. Nastya se obléká vyzývavě, aby jí černé oblečení zakrývalo jen tu nejpotřebnější část těla, nesmí chybět ani boty na hodně vysokém podpatku a černé výrazné líčení. A nemluví. Je ráda, když ji lidé v jejím okolí nechávají být. Josh se ani nemusí snažit oblékat se výrazně. Téměř by se dalo říct, že kolem sebe má jakési "silové pole", kterým od sebe ostatní lidi odpuzuje. Nejspíš se nikdo nechce bavit s člověkem, kterému umřeli všichni, které měl kdy rád. Až na Drewa, jeho nejlepšího kámoše, který se chová jako pitomec a jede po každé sukni. A na Nastyu, kterou to jeho "silové pole" neskutečně fascinuje.

*Postavy*
Kromě občas nesnesitelné Nastyi, protivného Joshe a ženskýma posedlého Drewa se v knize seznamujeme s Nastyinou rodinou - její tetou, u které bydlí, mámou a tátou, kteří se nepřenesli přes to, jak se jejich dcera změnila, a bráchou, který se ji i přes to všechno snaží chránit, když to zrovna jde. Poznáváme i Drewovu rodinu - jeho otřesnou sestru, mámu, která je tak milá, až je z ní Nastya nervózní a jeho tátu. Josh jen na krátko zmíní dědu, který je jako poslední z jeho rodiny ještě naživu (ale na na dlouho), a Leigh, holku, se kterou má vztah na způsob "Kamarád taky rád" (a která mi neskutečně lezla krkem a objevovala se v těch nejméně vhodných chvílích!). Samozřejmě je tu hromada dalších postav... Mohla bych zmínit Tierney, Drewovu bývalku, Claye, kluka, co rád kreslí tváře, Ročenku Michelle, holku, co stále fotí, nebo Piper, nejlepší kamarádku Sarah.

*Můj názor na knihu, postřehy a myšlenky...*
Tato kniha byla jedna z těch, které jsem chtěla mít doma hned, jak jsem se o ní dozvěděla. Měla úžasnou obálku a ještě zajímavější anotaci. Jednoduše musela být moje. A když ji Ježíšek donesl, byla jsem nadšená! Ale jak už víte z předchozích recenzí, jako první k přečtení vyhrálo Dýchání pod vodou a následně Easy?. Obě tyto knihy byly z reálného prostředí, žádné sci-fi ani fantasy a já stále neměla náladu pustit se do Mého sladkého šestnáctého století. Vybírala jsem a vybírala, až jsem nakonec s jistotou sáhla po Moři klidu. Přišla mi celkem tlustá a já se zrovna utápěla (a stále utápím) v seminárkách, i přesto jsem si říkala, že ji budu mít přečtenou rychle.
No... Až tak rychle, jak jsem si myslela, to nebylo. Když jsem se začetla do prvních kapitol, říkala jsem si: "Ježíš, to je divný...".
Prokousávala jsem se pasážemi, kde se Nastya chovala jako namyšlená blbka a já ji nebyla schopná pochopit, a pasážemi, kde John ještě nebyl tak zábavný, jak bych si přála. A pak se to najednou změnilo. Vlastně i přesně vím v jakém bodě.
Strana 59 byla osudná!
Od té doby jsem hltala každé slovo a smála se. Vážně jsem se smála! I když téma této knihy by vtipné být nemělo. A navíc se málo kdy u knih směju, což je celkem smutné zjištění. :) Každopádně po šedesáti stranách, které byli jistě zajímavé, ale říkala jsem si, jestli to tak půjde dál, budu z té knihy zklamaná víc, než jsem si myslela, že bych kdy mohla být, Nastya začala být vtipná, Josh už nebyl tak protivný a Drew... Drew byl Drew. Užívala jsem si každou chvíli, kdy Josh ve své garáži pracoval na truhlařině, nebo když Nastya odháněla Drewovi narážky. Zamilovala jsem se do způsobu, jakým se odvíjel jakýsi vztah mezi Joshem a Nastyou a nemohla jsem se dočkat, až konečně Katja vybalí to Nastyino tajemství, které se týkalo její ruky a její minulosti. Kdybych pokračovala dál, musela bych prozradit hodně věcí a to nechci. Abyste nahlédli do tohoto příběhu, je potřeba, abyste si ho přečetli sami.
Musím tuto knihu jednoznačně doporučit! Nechala ve mně tolik emocí a tolik přesvědčení, že je opravdu jedinečná a já nikdy takovou předtím nečetla, že ji musím nechat, aby si vás omotala kolem prstu tak, jako to udělala mně. Ze začátku možná budete zmatení, co jsem vám to doporučila, ale pak ji budete hltat, a když vás někdo nebo něco vyruší, budete si přát, ať už to skončí, protože se budete chtít vrátit zpět na Floridu a pozorovat, jak se vztah mezi Joshem a Nastyou vyvíjí, jak Nastya pomalu prozrazuje kousek po kousku svůj příběh...
Není to sci-fi, není to fantasy, není to ani romantika v pravém slova smyslu. Je to příběh dvou zlomených lidí, kteří se našli a pokoušejí se svým životům dát druhou šanci...

Celá recenze včetně zajímavostí a dalších úryvků na stefanie-g-books.blogspot.cz

Komentáře (0)

kniha Moře klidu recenze