Kam zavede January Deset tisíc dveří?

recenze

January a Deset tisíc dveří (2020) 4 z 5 / Suzanne
January a Deset tisíc dveří

January nikam nezapadá, protože není ani bílá ani barevná. Žije v domě bohatého bílého muže pana Locka a na jedné z jeho cest za obchodem objeví záhadné Dveře, projde jimi a ocitne se na jiném místě… v jiném světě. Jenže pan Locke chce, aby se January chovala jako hodná holčička a vyrostla z ní slušná mladá dáma. A January touží po lásce, tak svou dobrodružnou povahu potlačí. Až jednoho dne objeví záhadnou knížku nazvanou Deset tisíc dveří… a její život se navždycky změní.

January se v ní dočte, že existují jiné světy a Dveře, kterými se do nich dá projít. A také se začne víc dozvídat o tajemné Společnosti, do níž patří pan Locke, o tom, co pro něj dělá její otec a proč je věčně pryč a nakonec se dozví i něco sama o sobě a svém původu.

Alix E. Harrowová napsala January a Deset tisíc dveří dejme tomu jako klasický román z devatenáctého století. S příběhem January se tak prolíná dobrodružná cesta do jiných světů a osudová láska dívky Adelaide, o níž se January dočítá v knize Deset tisíc dveří. Děj plyne pomalu a nese se v klasickém vypravěčském duchu. Alix E. Harrowová má vybroušený styl a pomocí krásných slov a obratů buduje působivou atmosféru.

V příběhu nechybí tajemství, překvapivé zvraty a odhalení, touha po svobodě, dobrodružství a po tom moci být sama sebou a trocha decentní romantiky. Nenápadně vypráví o lásce ve všech jejích podobách a o poutech silnějších než jiné světy oddělené Dveřmi. Celý příběh se hezky vrství a prolíná a nakonec vytváří působivou mozaiku.

January a Deset tisíc dveří není o cestování a poznávání jiných světů. Ten motiv se sice jako červená nit vine celou knihou, ale přitom je příběh mnohem klasičtější a civilnější, takže si mohou přečíst i ti co fantasy a nadpřirozeno nevyhledávají. January a Deset tisíc dveří rozhodně není stylisticky jednoduchá a akční young adult fantasy. Vlastně bych řekla, že do young adult fantasy svým pojetím a vypravěčským stylem moc nezapadá.

Úplně bez chybičky ale tahle kniha není, protože ten klasický vypravěčský styl a pomalé tempo nenahrává dobrodružství a akci, takže ke konci působí trochu zkratkovitě, jako kdyby autorka dobrodružné putování přeskakovala. Čtenář taky na některé věci přijde o dost dřív než hlavní hrdinka a neuškodilo by, kdyby autorka víc rozpracovala tajemnou Společnost a její členy, protože takhle to působí trochu nedotaženě.

January a Deset tisíc dveří patří mezi knihy, které se špatně popisují a hodnotí, protože člověk nemůže skoro nic prozradit, aby budoucí čtenáře nepřipravil o nečekaný vývoj událostí nebo odhalení. Navíc je to kniha, na které je kromě samotného příběhu stejně důležitý i styl, jakým je napsána, a atmosféra, kterou působí na čtenáře – a to se prostřednictvím recenze nedá předat.

Takže doporučuji January a Deseti tisíc dveří čtenářům – a to i klidně těm starším –, kteří ocení krásně napsaný a lehce zmodernizovaný klasický příběh o odvaze, přátelství, lásce a rodinných poutech s trochou nadpřirozena navrch.

Komentáře (0)

Přidat komentář