Kam ses poděla, Lauro?

recenze

Vzpomínáte si na svůj první den v nové práci? Jak jste byli nervózní, zvědaví na nové kolegy a doufali jste, že uděláte dobrý dojem? Podobně se totiž cítí i Miia Pohjavirtová, která nastupuje znovu do školy, kterou navštěvovala jako dítě. Tentokrát je zde ovšem jako školní preventistka. Jenže první den se tak úplně nevydaří.

V městečku Palokaski zmizela studentka Laura a vybrala si na to nástupní den Miiy. Každý samozřejmě doufá, že jen na pár dní utekla z domova a za chvíli se objeví u nějaké kamarádky, kluka, nebo v nějakém jiném městě. Je jedno kde, ale všichni pevně doufají v jedno. Že je naživu.

Jenže dny ubíhají a ubíhají a Laura nikde. Veřejnost tlačí na policii, aby podnikla patřičné kroky, po internetu se šíří všelijaké zvěsti a z neviňoučké Laury se podle všemožných fám na diskuzních fórech a Facebooku stává pěkné kvítko. Rodiče zakládají internetový profil, který by měl pomoci s hledáním jejich dcery. Z úvodní fotky se na vás směje blonďatá roztomilá tvář mladé dívky. Co na tom, že Laura si obarvila vlasy na černo, na obličej nanesla kilo make-upu a sekla s hodinami klavíru. Hledá se přece nevinná dívka. Člověk přece nesmí věřit všemu, co si na internetu přečte.

Díky své dřívější policejní práci se Miia pouští do vlastního pátrání po nezvěstné Lauře. O to intenzivněji, když policie zatkne jejího bratra Nikkeho, který je shodou okolností školní psycholog a s Laurou se vídal i mimo školní zdi.

Obálka Laury hrdě hlásí, že v rukou držíte strhující thriller. Jako vážně? Děj plyne asi stejně líně jako řeky u nás v těchto vedrech s minimálním stavem vody. Nečte se to úplně nejhůř, ale rozhodně nečekejte, že by vás strhla dravá dějová linka.

Taky jsem čekala, kdy tedy přijde ten očekávaný thriller. No, přišel. Ale zastavil se na prahu dveří, nakoukl k vám, zamával a zase si šel po svých.

Chápu, že tohle je první díl série, ale čekala bych tedy víc. Vždyť první část by čtenáře měla navnadit co nejvíc, aby investoval čas a finance do dílů následujících. Nikoli tak Laura. Ta vám zanechá hromadu nevyřešených otázek (což je sice fajn pro další díly, pokud by se tak ovšem dělo v přiměřeném množství), hlavní hrdinku uspokojenou banálním rozuzlením případu, jehož nelogičnost bije do očí a jsou v něm díry jako v poctivém ementálu. I když čtenáři je prakticky hned jasné, co za tím vězí, a jen máte chuť tlouct se do hlavy, jak je ta Miia naivní a slepá. Chvíli jsem pochybovala o jejím logickém uvažování. Hlavně, že se nebrání své přirozené sexualitě ani partnerům na jednu noc, které je schopná odtáhnout do své postele deset minut potom, co se s nimi pozná.

Ale tak jo, nebylo to sice to nejlepší, co se mi v poslední době dostalo do ruky, na druhou stranu se nekonalo ani žádné přílišné nadšení a pocit po dočtení je dost zmatený a opravdu váhám, jestli si budu chtít přečíst Nooru, která po Lauře převezme štafetu. Třeba bude lepší, co já vím, i když bych to autorce sakra doporučovala, jestli si chce udržet čtenáře. A radši se vyhnout podobně sebevědomým prohlášení o strhujících thrillerech. Ty si představuji vážně jinak. Laura je šedavý průměr, který se už teď v mé mysli rozplývá do nejasných obrysů.

Tři hvězdy, ať nežeru.

Komentáře (0)